zpravovati bude nás na věky.
Žalm čtyřidcátý osmý učí nás, abychom všecka duostojenstvie i rozkoše života nynějšieho za nic nepokládali, protože stálé nejsú. Prorok chtě, aby všickni s pilností poslúchali, co praviti má, i die
Ps48,1 Ps48,2 Slyšte toto, všickni národové, ušima pozorujte, všickni, jenž bydlíte na světě. Ps48,3 Všickni, kteříž ste se zrodili na zemi, a synové lidští, spolkem v jedno bohatý i chudý. Ps48,4 Usta má mluviti budou múdrost a rozjímanie srdce mého opatrnost. Ps48,5 Nachýlímť ku přísloví ucha svého, odvierati budu na žaltáři pohádky své. Ps48,6 Proč se budu strachovati v den zlý? Nepravost šlépěje mé obsáhneť mě. Ps48,7 Kteříž doufají v sílu svú a v mnoství bohatstvie svého, chlubie se. Ps48,8 Bratr nevysvobodí, zda vysvobodí člověk? A nepodáť bohu ukojení jeho Ps48,9 a mzdy vyplacenie za duši svú. I budeť robotovati na věky Ps48,10 a živ ještě na konec. Ps48,11 Neshlédneť zatracenie, když uzří múdré, ani mrú, spolkem nemúdrý i blázen zahynou. A zuostavíť cizím sbožie svá Ps48,12 a hrobové jich domové jich na věčnost, stavenie jich v národu i v národu, rozhlásili jména svá
