O domích islandských

Zřídka se v Islandu tří neb čtyří domové nacházejí pospolu, než po jednom aneb po dvouch. V jednom však domě (kteréž rozšířené a na mnoho komor a marštalí rozdělené mají) šedesáté, sto, půl druhého sta, a v některém přes dvě stě lidí se nachází. Domy své všecko pod zemi mají, svrchu pěkným zeleným trávníkem přikryté, na něž se čistě volně vylezti může a nejurostlejší seno na nich mívají. Vnitř prostranství hojné mají, nebo příbývá-li jich na počet, hned domů svých porozšířují, aby tím lepší zvolnost v nich míti mohli. Takové pak domy pod zemi vzdělané z těchto příčin mají: předně proto, že nemají žádného dříví, kamení mají hojně, ale vápna ani hlíny k tomu spů[D2v]číslo strany rukopisusobné nemají. Druhé pro ochránění se před zimou, poněvadž u nich náramně ukrutná bývá. Nad to pak pro vítr a povětří silné, nebo tak veliké bývá, že málo co před nim celistvého zůstává, a to bez pochyby z te příčiny, poněvadž se nemá ani na čem zastaviti, pročež veliké škody činívá, zvlašť koho na moři neb na zátokách zastíhne, a velice se to rychle a pojednou stává, tak, že se častokrát k břehu s loďkami menšími i většími spůsobně přijeti a připlouti nelze, leč když všecko, lodí, lidé i jiné věcí v kusy se roztřískají. Ale bylo-li by to spůsobně k břehu připlouti? Tak se podobně stalo léta 1613. šesti osobám z šífu hamburského, kteříž na malé loďce k jinému šífu se pustili a potom asi v míli od prudkého větru zachvácení byvše, v kusy o skálu jsou roztřískáni, tak, že je dru[D3r]číslo strany rukopisuhého dne po kusích na břehu mořském shledávati a zbírati musili. Mívají nebezpečenství i šífové velicí, na nichž kupci přijíždějí, kteříž ač pevně utvrzeni bývají kotvami do moře vpuštěnými, avšak i to ne vždycky prospěšné bývá, nebo sílou větrů někdy kotvy, ačkoli veliké a mocné jsou, zlámany bývají a časem také i provazové tlustí trhati se musejí. V takový čas, jestliže pilně a snážně šífu neretují, tehdy pojednou v kusy o skálu roztřískán bývá. Netoliko pak na moři a zátokách taková nezvole a nebezpečenství od větrů bývá, ale i na zemi, po niž v takové nepočasy jezditi nehrubě spůsobno bývá a často se to stává, že v čas takový, jestliže kdo předce jeti chce, i s koněm od větru poražen bývá. A sumou větrové největší, kteříž u nás bývají, ničímž