[C2v]číslo strany rukopisustáti může, velikou horkosti té vody, z vody je vytáhnouc, všecky kosti z něho vyberou a tu ležeti nechají, maso pak do domů svých nesou a pod krovy zavěšují a za dlouhý čas pomalu, třebas i za celý rok, z něho sobě podlé potřeby ukrajují a jedí (maso toto všecko nechutné byvá, žádné chuti naprosto ani omástky v něm není, předce však oni je rádí a s chutí jedí, ačkoli v něm i plno děr, ne od červů sic, ale od dlouhého chování bývá). Jiní do kotlíku vodu čerstvou lejí, a maso do ní dajíc, do té vroucí vody je vstavují a zavěšují, kteréž rovněž tak uvře, jako by při ohni vařeno bylo, a chut jeho lepší jest nežli toho, kteréž prostě do vody té horké dáno bývá. Tak podobně ti, kdož slad mají, pivo sobě v ni vařívají. Užívají takových vod horkých i k praní šatův, kteréž věcí jsou jim [C3r]číslo strany rukopisuk velikému pohodlí, poněvadž mejdla nemají, avšak když v té vodě horké málo vymachány bývají, tedy ihned všecka špína z nich odchází a pěkné bílé bývají. Někteří při těch vodách své sádky aneb haltýře zdělané mají, do nichž časem vody té horké napouštějí, a když drobet povychladne, v ni se myjí, po zmytí se zase vodu ven vypouštějí. Studených a čerstvých vod ku pití spůsobných hojně dosti mají, mnohé v hlubokých rozsedlinách skrze skálí tekou, mnohé také z vysokých skal padají a velmi studené jsou. Jsou tam též dvě studánky, v nichž voda takové mocí jest, že když se do jedné vlna černá dostane, tedy se v bílou obrácí, do druhé dá-li se bílá, pojednou se v černou proměňuje. Řek velikých a silně tekoucích hojně také tam jest, přes něž, poněvadž mostů žádných nemají, na koních li[C3v]číslo strany rukopisudé, častokráte i s velikým nebezpečenstvím, se přepravují[r]přepravují] preprawugj. Ryb v nich hojně, zvlášť lososů, dostávají.

O zvířatech islandských

Zvířat[18]Zvířat: ZWjřát se nemnoho tam nachází, krom lišek, jichž jest nemálo, a to rozličných barev; některé co křída bílé, jiné černé, rudé, strakaté, a jiné barvy rozmanité. Jsou pak k veliké škodě Islanderům, nebo jim často mezi ovce vpadají, a zvláště zjara jehňat mladých mnoho podáví, načež pilný pozor, aby je odháněli, míti musejí. Ony pak, nejsouce nějaké plaché a divoké, nedaleko od stáda[19]stáda: ſtádá odbíhají, dívajíce se, brzo-li pastýř zase odejde, nebo ani ručnic, ani kuší k střílení a plášení jich nemají. O jiných zvířatech, zvlášť o jeleních, srnách, zajících etc.cizojazyčný text, ovšem vlcích, nevědí.