[B7v]číslo strany rukopisupohledění náramně hrozná, tak, že od samého na ni patření člověk se hroziti a báti musí. Má na sobě mnoho malých skal opálených a velmi černých, mezi nimiž jeskýně rozličné se spatřují. Při hoře této mnoho jest věcí divných, mezi kterýmiž i tyto jsou: oheň aneb plamen stále vždycky z ni vystupující, kterýž však někdy více a někdy méně se zjevuje a vyskytuje, ustavičně však v ni zůstáva, pročež i dým z ni vystupující nad ni vždycky jako oblak nějaký se vznáší a v té věci některé jiné hory hořící, jako v Siciliji horu Etnu, převýšuje. Často pak, zvlášť zimního času, když u nich noc jest, plamenem vystupujícím celou zemi osvěcuje. Kamení z sebe náramně vysoko a daleko vyhazuje, tak, že na dvě míle i více vůkol žádný bydleti nemůže a nesmí, nad to zvuk, kvílení a křik právě ja[B8r]číslo strany rukopisukoby lidský, se slýcháva. Plamen z ni vycházející papíru, plátna[17]plátna: Plátná a k těm podobných věcí suchých nespaluje, než cokoliv živého aneb mokrého zastíhne, pojednou to v okamžení zžírá. Odkudž pochází to, že čím mokřejší rok jest, tím větší plamen se vyskytuje, jako v zimě, když mnoho sněhu napadne. Obludy rozličné těm, kteříž blíže Hekle jsou, se ukazují, až i lidé někteří, kteří třeba nedávno před tím zemřeli, a když tázani bývají, co tu činí a proč se nemají zase domu s nimi navrátiti, tehdy žalostně a vzdýcháním odpovídají a říkají, že do Hekle citováni jsouc, tam zase odjíti a navrátiti se musejí. Nejobecnějí pak hora tato silně hořívá a zvuk z sebe hrozný vydává, když se nětco nového na světě státi má a proměna nějaká obzvláštní nastává, tak, že to Islandeři za jisté znamení mívají, že [B8v]číslo strany rukopisuse nětco obzvláštního kdekoliv stane, ale co by to bylo, věděti nemohou, až v čas příjezdu německých neb jiných kupcův, kteříž jim, jestli co nového vědí, oznamují. Nejední pak pokoušeli se blízko k hoře této přistoupiti, ale ne bez hrozného a velikého nebezpečenství, ano i hrdel svých stracení. Mnoho jich tam někdy jde, ale ne všickni, kdož tam jdou, zase odtud se vracejí, neb mnoho okolo hory té jest propasti, rozsedlin a rozpadlin divných a až do vrchu popelem vyplněných a spolu s jinými místy celistvými zarovnaných, na kteréž místa ti, kdož tam jdou, když přicházejí, jakž jen na ně vstoupí, ihned do hlubokosti té skrze popel jako skrze prach se propadají. Jiní, nemajíce na sebe dobrého pozoru (poněvadž oheň ten vnitřní kamení malé i velké vyhazuje), zhůry tím kamením zaražení a zbití