dvo[B4r]číslo strany rukopisuje i troje hony zdálí, asi na pět sáh zhloubí a na dvadcet krokův obecných zšíři. Dno její jest rovné všudy a pěknou zelenou drobnou trávou porostlé. Procházka v této rozpadlině jest jako mezi dvěma zdmi veselá pro šust, jenž se od vody té, kteráž tu z té skály spadá, do ni zaráží a zanáší, velmi libá. Někteří praví, že tuto rozsedlinu zlý duch tak vyplnil a vyrovnal, což jest předce nětco divného, nebo této podobné v celém ostrově se nenachází. Po jiných stranách jsou pustiny a spáleniska hrozná, v nich též rozsedliny veliké, široké a hluboké, o nichž dále dotčeno bude. Na to místo soudné dostávají se biskupové jejich a zemští soudcové, kteříž z jiných voleni bývájí, zvláště práv jejich povědomějších, a s nimi i jiný lid obecný. Takový soud když mají začíti, nejprvé [B4v]číslo strany rukopisupráva čísti dají, kteráž dosti obšírná jsou, jichž všickni vůbec s uctivosti zvláštní poslouchati musejí a poslouchají. Tu každý svou při, nevoli, nesnázi, jakouž má, svobodně přednésti může a jedendruhého podlé provinění a ublížení viniti. Jestliže se smrti hodná vina na kom shledá, tehdy takovému hlava sekerou sťatá bývá, neb jiné smrti zločincům nečiní, nýbrž v ohavnosti by to měli, kdyby kdo jiným spůsobem[15]spůsobem: ſpuſobem trestán a z světa zklizen byl. Když pak po soudu bývá[k]bývá] býwa (což ve třech nebo v čtyrech dnech se stává), tehdy jedenkaždý k příbytku svému, vyslaný[l]vyslaný] Wyſláný královský také spátkem do Denemarku, se navracuje, a po jeho odjezdu soudcové nařízení obecní lid řídí a spravují, k nimž jako k biskupům každý v čas potřeby své se obrácí, a zvláště pak k tomu, kdož mezi nimi fojtem aneb rychtářem [B5r]číslo strany rukopisujest, jehož oni v řeči své přirozené lochmanem nazývají.

O spůsobu dnův a nocí v ostrově Islandu

Dnův a nocí spůsob v Islandu jest velice od našeho rozdílný, a to proto, že ta země k půlnoční straně ležící časem jistým podlé přirozeného běhu slunečného více světla užívá, jako zase naproti tomu déle světlosti[m]světlosti] Swěloſti slunečné zbavená býti musí. Pročež u nich jeden den pořád 16 týhodnův trvá, jakož zase i noc naproti tomu tak dlouhou mívají. Ostatek pak času zmíchané nětco noci a nětco dne bývá.

Ten pak den tak dlouhý u nich tehdáž jest, když v krajinách těchto nejdelší dny míváme okolo svatého Jana Křtítele, jakož se to zčástky i zde poznati může, kterak slunce nebeské od západu zase k východu po