je[B3v]číslo strany rukopisudnoho z stavu rytířského posilá k tomu času, když soud veřejný u nich držán býti má, aby on, jsa přítomen, vůli královskou jim oznamoval a aby podlé potřeby soudce zemské, jedny místo druhých, zřídil, a maje povědomost všech věcí, mohl také králi po navrácení svém spravu místnou dati. K tomu pak soudu, jemuž vyslaný královský přítomen bývá, veliké množství (zvlašť ti, kteříž nějaké nevole a nesnáze mezi sebou mají) lidu se shromážďuje.

Místo, kdež se shromážďují, jest téměř uprostřed země, trávník pěkný zelený a naokrouhlý, však mezi velikými skálami, okolo něhož potok z vysoké skály dolu spadající teče, a nedaleko odtud, maje skrze skály svůj průchod, do velikého jezera vpadá. V té straně, v níž ta voda dolu spadá, jest rozpadlina rovná v skále na dvo[B4r]číslo strany rukopisuje i troje hony zdálí, asi na pět sáh zhloubí a na dvadcet krokův obecných zšíři. Dno její jest rovné všudy a pěknou zelenou drobnou trávou porostlé. Procházka v této rozpadlině jest jako mezi dvěma zdmi veselá pro šust, jenž se od vody té, kteráž tu z té skály spadá, do ni zaráží a zanáší, velmi libá. Někteří praví, že tuto rozsedlinu zlý duch tak vyplnil a vyrovnal, což jest předce nětco divného, nebo této podobné v celém ostrově se nenachází. Po jiných stranách jsou pustiny a spáleniska hrozná, v nich též rozsedliny veliké, široké a hluboké, o nichž dále dotčeno bude. Na to místo soudné dostávají se biskupové jejich a zemští soudcové, kteříž z jiných voleni bývájí, zvláště práv jejich povědomějších, a s nimi i jiný lid obecný. Takový soud když mají začíti, nejprvé [B4v]číslo strany rukopisupráva čísti dají, kteráž dosti obšírná jsou, jichž všickni vůbec s uctivosti zvláštní poslouchati musejí a poslouchají. Tu každý svou při, nevoli, nesnázi, jakouž má, svobodně přednésti může a jedendruhého podlé provinění a ublížení viniti. Jestliže se smrti hodná vina na kom shledá, tehdy takovému hlava sekerou sťatá bývá, neb jiné smrti zločincům nečiní, nýbrž v ohavnosti by to měli, kdyby kdo jiným spůsobem[15]spůsobem: ſpuſobem trestán a z světa zklizen byl. Když pak po soudu bývá[k]bývá] býwa (což ve třech nebo v čtyrech dnech se stává), tehdy jedenkaždý k příbytku svému, vyslaný[l]vyslaný] Wyſláný královský také spátkem do Denemarku, se navracuje, a po jeho odjezdu soudcové nařízení obecní lid řídí a spravují, k nimž jako k biskupům každý v čas potřeby své se obrácí, a zvláště pak k tomu, kdož mezi nimi fojtem aneb rychtářem