druhého dne po kusích na břehu mořském shledávati a zbírati musili. Mívají nebezpečenství i šífové velicí, na nichž kupci přijíždějí, kteříž ač pevně utvrzeni bývají kotvami do moře vpuštěnými, avšak i to ne vždycky prospěšné bývá, nebo sílou větrů někdy kotvy, ačkoli veliké a mocné jsou, zlámany bývají a časem také i provazové tlustí trhati se musejí. V takový čas, jestliže pilně a snážně šífu neretují, tehdy pojednou v kusy o skálu roztřískán bývá. Netoliko pak na moři a zátokách taková nezvole a nebezpečenství od větrů bývá, ale i na zemi, po niž v takové nepočasy jezditi nehrubě spůsobno bývá a často se to stává, že v čas takový, jestliže kdo předce jeti chce, i s koněm od větru poražen bývá. A sumou větrové největší, kteříž u nás bývají, ničímž se zdají býti proti větrům jejich. A kdyžť takovou moc vítr provozuje při věcech menších, o něž se tak silně opírati nemůže, ovšem by moc vykonal při stavení vysoko vzdělaném, býť i měli je z čeho dělati.

O spůsobu lidí v Islandu bydlících

Spůsob lidí v Islandu bydlících mohl by se mnohým velice mizerný zdáti, a to z příčin slušných, poněvadž těch věcí, kteréž v krajinách naších a naším podobných k vychování svému máme, oni nemají. A poněkud mohlo by se zdáti, že ani ten ortel od Boha k Adamovi vynesený k nim literně nepřináleží, totiž v potu tváři své chleb jísti budeš, poněvadž ho prázdní býti musejí. K tomu nemají soli, dříví, vína, piva, ovotce, ani žádných zahradních věcí. Měli sobě toho nětco přivezeno, ale vše bylo nadarmo, poněvadž to u nich růsti nechce. Předce však oni dobromyslní jsou a veselí, s svou zemi se chlubí a honosí, říkajíce, že pod sluncem nebeským lepší země nad Island není. Jakož pak když se pohledí na některé příležitosti jejich, může toho potvrditi každý, žeť poněkud mají oni (sami však pro sebe zrození tam jsouc) vždy dobré věcí. Předně povětří zdravé, kteréž k nakažení tak jako u nás náchylné není, odkudž to jde, že o mnohých nemocech, nám obecných, nevědí, jako o zimnicech, podagrách, morním nakažení i jiných. Dlouhověky lidé se nacházejí, majíc někteří i do půl druhého sta let věku svého, a jakž se od některých tvrdí, že mnozí i dvou set let dočekávají. Jsou k tomu také velmi silní a čerství, ačkoli zřídka se