vyn[19v]číslo strany rukopisumú srdce, aby měli znamenie dáti ciesaři. A nechajíce tu dietete, to srdce ciesaři přinesú. A mezi tiem bavorský vévoda Jindřich zvěř lově, i přijede na to miesto, kdežto dietě ležéše. Uzřev pěknost jeho, své ženě jalové tajně donese, aby se jako v šesti neděléch položiec, to dietě synem svým nazvala. I nazva to dietě Jindřichem. Pak po patnádcti letech ciesař Konrád, když toho mládence uzři, ihned jemu na mysl tane, že jest ten, kohož kázal v dětinství zahubiti. I velikú proseb žádostí obdrži na řečeném zeti svém, aby jej dal k dvoru jeho, a mysle, aby jeho tajně zahubil. Potom uda se ciesaři daleko odjeti, i káza psáti list jemu, aby ciesařová toho dne, když ten mládenec přijede, ihned jeho tajně kázala zahubiti. A ten list zapečetě, i pošle toho mládence s ním. A on, když jedieše, dosta se jemu u jednoho kněze nocovati. Tehda, když on spal, kněz vstav na své hodiny i přehleda tobolku toho mládence. A nalezna list, i otevře jej velmi chytře a přečta jej a [20r]číslo strany rukopisutakú nemilost spatře a nad takým mládencem se slitovav. A shladě tato slova: „Ihned toho dne buď zahuben!“ Napíše: „Ihned má dci buď jemu dána!“ A to napíše, i zavře list zase. A mládenec jede vstana k ciesařové. A když ciesařová ten list a pod jeho najtajnější[h]najtajnější] nataynieiſſi pečetí spatři, velmi se tomu podivi, že takú věc velikú kázal tak náhle učiniti. Avšak vidúc tak pilné přikázanie, oddadúc dceru svú jemu i složi je. A když ty noviny ciesaře dojdú, podivi se tomu velmi a řka sobě na mysli: „Božieť jest to zjednánie.“ A uptaje se, že jest syn takého hrabie, i ukrotil se a přivolil k tomu. Ten pak Jindřich po smrti svého ctě by římským ciesařem. A na tom miestě, kdež se byl urodil, ustavil veliký klášter a jej nadal.
A ať o jiných mlčím, vizme sen duostojného kniežete Karla, ciesaře římského a českého, nynějšieho krále jenž byl otec, najjasnějšieho kniežete Václava, římského krále, vždy rozmnožitele a českého krále a pána našeho mi[20v]číslo strany rukopisulostivého.Ten
