„Kde mnoho snóv, mnoho marnosti a řečí bezčíslně. Ale ty se boha boj!“ A tudiež die: „Mnohých péči následují snové a ve mnohých řečech nalezeno bývá bláznovstvie.“ A Ježíš, syn Sirachóv, v kněhách Ecclesiasticicizojazyčný text, točiž Kostelních, ve třidcátém a čtvrtém rozdiele, takto die: „Marná naděje a lež nesmyslnému muži a snové vznášejí neopatrné.“ A tudiež týž die: „Mnohé blúditi učinili jsú snové a vypadli sú úfající v ně.“ A onen zveličený mudřec, římský Katún, die: „Snóv netbaj, neb mysl lidská, což žádá, když bdí, vždycky skrze sen vidí to jisté.“
Odpor proti prvnie řeči
Ale proti tomu, točiž že snovému vidění nebo výkladóm jeho má býti věřeno, jest plno písma Starého i Nového zákona i kronik pohanských, kteréžto líčí, že hospodin své nezpytané múdrosti rozličná tajemstvie, jenž u budúciem času měla býti vyplněna, skrze snové viděnie dobrým i zlým častokrát zjevoval a jich vykládanie jisté uměnie zlým i dobrým dával. A toho by buoh neučinil, by snovému vidění nebo výkladuom jeho nemělo býti věřeno, neb nadarmo by buoh skrze sny lidem kterú věc zvěstoval, by jim neslušalo věřiti. Ale buoh a přirozenie nic nadarmo nečinie, jakož svědčí mistr Aristotileš v prvních knihách o nebi v rozjímaní prvém a ve čtvrtém rozdiele na konci. Protož snovému vidění i výkladóm jeho slušie věřiti lidu křesťanskému. Ale že hospodin svá tajemstvie zlým i dobrým skrze snová viděnie okazoval a jich vykládanie rozomu zlým i dobrým pójčoval, máš psáno najprvé u prvých kněhách Mojžiešových ve dvadcáté kapitole. Neb když Abimelech, král palestinský, vzal bieše Sáru, ženu Abrahámovu, pro krásu její, a že byl řekl Abrahám, by jeho sestra byla, přišel k němu buoh skrze sen v noci a vece jemu: „Toť umřeš pro ženu, kterúž si vzal, nebť má muže.“ A tomu snu uvěřil jest ten král pohanský spravedlivě, neb ihned vstav kázal zavolati Abraháma a porokoval jemu, že byl řekl: „Sestra má jest.“ A ihned jemu vrátil ženu bez poškvrny. Také v týž kněhách stojí psáno v šestmezcietmém
