[136v]číslo strany rukopisus nardem, s majoránú, z basilikú, s rmenem, s šalvějí a s vratičem, a hlavu vždy před obědem aneb před večeří zmyj, též do lázni, chceš li býti tenek, choď zítra do lázni, pakli chceš tlust býti, tehdy jdi po obědě, v nešpory lépe i zdravějie. Když vstúpíš v lázni, smoč najprvé hlavu málo lúhem a znenáhla s jedné lavice na druhú výše vstupoval. A též zasě v lázni nic nepij nikdy a po lázni také ihned nepij, ale po hodině, až zstydneš vnitř. A měj sě po lázni v teple, a zvláště hlavu, vynda z lázně, polež málo, až na tě pot padne. Také zachovaj toto, jakož lékaři pravie a chtie před každú lázní, před spáním, před obědem, před krvi púště[137r]číslo strany rukopisuním, aby břicho obměkčil, točiž stolici měl, ač chceš zdráv býti.

Pátý kus o krvi púštění, když chceš púštěti krev, znamenaj svuoj věk a sjednaj s během měsiecovým, mladý před úšťpem, starý po úšťpě, jakož praví mistr Ipokras. Jiní[a]Jiní] Ginie pravie, vždy púštěj, když měsiece přibývá, a nikdy po úšťpě, neb tehdy krve ubývá. Zachovaj obé, jakož potřebu vidíš, létě púštěnie zítra z pravé ruky, zimě z levé, aby tiem púštěním pára a dymnost zbytečná z tebe vyšla, neb sě tiem krev čistí. Ale znamenaj, kto jest v manželství, ten mnoho krve nepúštěj, neb by tak oblúpil sě té věci, která k plodu jest. [137v]číslo strany rukopisuKdyž pak chceš s ženú přebývati, nikdy toho skutku nečiň manželského před spáním, ale po prvniem usnutí, neb ta doba požitie sě stalo v tobě a ten čas siemě k plodu dobré jest zpósobeno. A čím[b]čím] czin méně toho skutka smilného s ženú činíš, tiem déle zdravý bude a siemě ku plodu viece bude zpósobeno, nebo méně vlhkosti zbytečné v sobě má. A tak sě spieše to siemě v plod obrátí.

Šestý kus jest [o]text doplněný editorem veselí a o smutku, znamenaj, aby všecky nechuti od sebe odvrhl, a zvláště hněv, náramné myšlenie tesklivé i zamúcenie, a tak o jiných věcech, neb ty tesknosti život ukracují[c]ukracují] vkraczuge a srdečník shryzú[d]shryzú] shryze jako molové rúcho a přinášejí dnu a bolest hlavy a mnoho jiného zlého, [138r]číslo strany rukopisuo nichž psáti bylo by dosti dlúho. Ale sama radost skrovná a veselé srdečnie zachová život ve zdraví a bolesti lúčí od člověka, neb jest tak psáno, duch zamúcený vysušuje kosti člověčie a krev. Ale duch veselý srdce těší a posiluje, ale varuj sě přielišné radosti a veselé, nebo velikým veselím srdce sě otvářie a tudy duši vypustí. O tom praví mistr Galienus, že viděl, ano sě jeden smějě sě umřel. Též sě stává ot velikého a přielišného zamúcenie nebo hněv náramný neb skutek raní srdéčko a odtud sě nemoc stává i smrt.