bylo, jakož pak i na díle spatřiti se již může: potom příjdú nemoci divné a mor veliký ve všech zemích bude. Ale Pán Bůh vyvolené své, kteříž se k němu obrátí, odtud k sobě pojíti ráčí, aby oni tak velikého neštěstí a trápení nedočkali; nebo ti, kteříž pozůstanou, pocítí velikého a přístného hněvu božího, kterýž již v zápětí jest, tak, že, kdo tyto tři léta pořad zběhlá přečká a živ zůstane, potom známý s známým, když se spolu shledají, tu dí jeden k druhému: Ach, i medle, kde jsi ty tu se vzal a kde si byl, že jsi neumřel a nezahynul? Též mnozí lidé velikou hrůzou, teskností, strachem zemrou. Při tom slyšáno bude veliké země třesení, tak, že města, zámkové, veliká a nákladná stavení v hromady veliké se sespou, z toho hrůza a strách veliký povstane, čehož jazyk lidský vymluviti nemůže. Nebo hřích člověka jest ohava a hněv před tváří boží učiněn. Po takovém pak přehrozném a zůřivém trestání božím ti lidé, kteříž živi pozůstanou, zase v dobrém pokoji, v lásce a v svornosti budou. Při některých učených lidech nastanú mnozí nedostatkové, kterýmžto bude potřeba dobrých správcův.

Toho pak divu nadepsaného jest znamení toto, a v pravdě tak, že ten oděv aneb šaty, kterýchž jest ta panna Anéžka zemanka k své pejše a nádhernosti užívala, kterýchžto žádný netoliko užívati, ale na ně ani hleděti nemohl, v šeredný a hrozný smrad jsou se obrátily, pro kterýžto žádný z lidí tu při těch šatech zůstati nemohl. Ten pokoj, v němžto ty šaty jsou, otec její dal jej pevně zazditi, k nimž posavád žádný vjíti nemůže. To Pán Bůh všemohúcí že se ráčí pro pejchu