jsem tak malíčkou chvíli u vás nebyla, nad tím se vy nic nezhoršůjte, ale radějí od Pána Boha všemohúcího to za vděk přijměte, cožkoliv jest tuto skrze mne spůsobiti ráčil, nebo jesti to tak býti muselo a tak se jest slušně stalo, poněvadž již ten čas nastává, v kterémžto tento svět na náklonku a v krátkém věku jest a práce naších nepravostí, ta téměř již přestane a konec svůj vezme. Vy pak k takovému svatému hodu božímu a k příští Ježíše Krista, Syna božího, Pána a spasitele našeho, se ozdobiti, bez hříchův hotoviti a proti nejmilejšímu ženichu našemu se vypraviti s ním k oslavení, a do života věčného jíti máme.

Potom optal se jí ctihodný kněz Mikuláš Faber řkouce: I kde jsi pak byla a kterak ti se vedlo? Na to ona jemu svou uctivou odpověd dala řkúce: Když jsem se nadála, že k mému milému bratru půjdu na malé rozmluvení, tu jest mne u potoka starý šedivý muž s dlouhou bradou potkal, dadouc mi pozdravení, řekl jest takto: Daleko-li jdeš, milá dcero, a doma-li je tvůj otec? Já jsem k němu řekla: An jest. Ale kde já nyní jíti chci, nevím. I řekl zase ten starec ke mně: Poď, milá dcero, mám s tebou nětco pilně mluviti, nebo ta tajnost před tebou až posavád skrytá byla, kteráž na tobě již záležeti bude, a netřebať se tobě v tom nic vostejchati anebo strašiti co, aneb kdo jsem já, ty měj na milosti boží dosti. A všechno to, cožkoliv já tobě ukáži neb mluviti budu, netoliko samé tobě to vědomé bude, ale všem jiným lidem, malým i velikým, starým i mladým, to k