přicházel, i řekl jest k ní: Marie, co činíš? A ona, jako pozasmávši se na něho, podala jest mu ruky a poděkovala, že jesti jí navštívil, prosíce ho, aby při ní malíčko setrval, že Pán hned příjde a podlé přiřčení svého, že jí k své slávě přijíti ráčí. I učinila potom promluvení ke všem zde přístojícím, aby to v bedlivé své paměti měli, to, což jím předpovídala, aby na to nezapomínali, že se to ovšem tak stane. Potom mezi první a druhou hodinou po poledni na půl orloji, sedíce na stolici, duši svou Pánu Bohu všemohúcímu v jeho božskou ochranu poručila a potom skonala: a tak v Pánu jest usnula. Kteréžto Pán Bůh i nám všem rač milostiv býti. Amen.

To se stalo patnáctého dne měsíce ledna léta tohoto, od narození Syna božího šestnáctistého dvanáctého.

Poznamenání některých předních osob, kteříž jsou tu přítomní byli, a to, co se dálo, očitě spatřili.

Ctihodný kněz Mikuláš Faber, správce duchovní té vsi.

Urozený pan Jiřík z Ramnic.

Slovútný a opatrný p. Joáchym Šiel z města Melvínku.

Petr Šulban z města Melvínku.

Adam Derhoff z Marienburku.

Hans Rhyne Mon, rychtář v té vsi.

Štefan Laryus, mistr školní.

Petr Buchardt.

Hans Ludvík. A jiných mnoho lidí počet veliký.

S dovolením vrchnosti.

V slavném Novém Městě pražském Voldřich Valda vytiskl, den svatého Valentína.