[389v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejest králevstvie nebeské k kvasu, jenžto vzemši žena, skryla jest ve třech měřieciech múky, až i zkysalo jest všecko.“ Mt13,34 Tyto všecky věci mluvil jest Ježíš v podobenstvích k zástupóm a bez podobenstvie nemluvil[87]nemluvil] mluwil rkp. jim, Mt13,35 aby se naplnilo, co řečeno jest skrze proroka řkúcieho: Otevru u podobenstvích usta má i vypravím skryté věci od počátka světa.

Mt13,36 Tehdy opustiv zástupy přijide do domu, přistúpichu k němu učedlníci jeho řkúce: „Vylož nám podobenstvie o kúkoli zemském.“ Mt13,37 Jenž odpověděv vece[88]vece] + illis lat., nemá var.: „Kto sěje dobré siemě, jest syn člověka. Mt13,38 Pole jest svět a dobré siemě jsú synové králevstvie a kúkol sú synové zlostní. Mt13,39 A nepřietel, jenž sál jest jej, [jest]text doplněný editorem[89]jest] est lat. diábel, a žen jest skonánie světa a ženci andělé sú. Mt13,40 A protož jako kúkol zbierají a ohněm zžiehají, tak bude na skonání světa. Mt13,41 Pošle syn člověka anděly své, a vyberú z králevstvie jeho všecka pohoršenie i ty, jenž činie nepravost, Mt13,42 i pustí je do peci ohně, tu bude pláč a škřehot zubóm. Mt13,43 Tehdy spravedliví budú se stkvieti[90]stkvieti] ſtkwuti rkp. jako slunce v králevství otce jich. Kto má uši k slyšení, slyš.“

Mt13,44 „Podobno jest králevstvie nebeské pokladu skrytému u poli, jenž který člověk nalezne, skryje a pro radost toho pokladu[91]toho pokladu] illius lat. pójde i prodá všecky věci, kteréž má, i kúpí to pole. Mt13,45 Opět podobno jest králevstvie nebeské člověku kupci hledajíciemu[92]hledajíciemu] hledagicie(h)o rkp. drahého kamenie. Mt13,46 A nalezne jeden dobrý kámen, šel jest a prodal jest všecky věci, které jest měl, i kúpil jej.“

Mt13,47 „Opět podobné jest králevstvie nebeské vrši puštěné v moře a ze všelikého rodu rybieho shromažďujíci. Mt13,48 Jižto když byla naplněna, vytáhše a podlé moře sediece, vybrachu dobré v svá[93]svá] navíc oproti lat., + sua var. orudie, a zlé ven vypustichu. Mt13,49 Tak bude na skonání světa: vyndú andělé a otlúčie zlé z prostředka spravedlivých Mt13,50 i pustie je u věčný oheň, tu bude pláč a škřehot[94]škřehot] ẛkṙiehot rkp. zubóm. Mt13,51 Srozuměli ste tomu všemu?“ Vecechu[95]Vecechu] + ei lat.: „Ovšem.“ Mt13,52 Vece jim: „Protož všeliký mistr učiněný[96]učiněný] doctus lat., srov. učený BiblBosk v králevství nebeském podoben člověku hospodáři, jenž vydává z svého pokladu nové i staré věci.“ Mt13,53 I sta se, když dokona Ježíš podobenstvie toto, jide odtud.

Mt13,54 A přišed [b]označení sloupcedo své vlasti, učieše je v jich školách, tak že se diviechu a řkúce: „Odkud tomuto múdrost tato a moci? Mt13,55 Však jest ten syn tesařóv. Avšak matka jeho slove Maria a bratřie jeho Jakub a Jozef a Šimon a Judas. Mt13,56 A sestry jeho však všeckny sú s námi. Odkud tehdy to všecko tomuto?“ Mt13,57 A tak se horšiechu na něm. A Ježíš vece jim: „Nenie prorok beze cti, jedné v vlasti své a v domu svém.“ Mt13,58 I nečini [tu]text doplněný editorem[97]tu] ibi lat. mnoho divóv pro nevěru jich.

XIIII.

Mt14,1 V ten čas slyšal jest Erodes čtvrták slovutnost o Ježíšovi, Mt14,2 i vece sluhám svým: „Tenť jest Jan Křtitel, onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí[98]dějí] původně zapsáno diegiechu, -echu podtečkováno skrze něho.“ Mt14,3 Nebo Erodes jal jest Jana a zvázal[99]zvázal] zwal rkp. jeho a vsadil jej do žaláře pro Erodiadu, ženu bratra svého. Mt14,4 Neb řekl jest jemu Jan: „Neslušie tobě mieti jie.“ Mt14,5 A chtě jej zabiti, bál sě jest lidí, aneb jako proroka jej miechu. Mt14,6 A v den narozenie Erodesova skákala jest dcera Erodiadis u prostředku i líbilo se Erodesovi. Mt14,7 Protož pod přísahú slíbil jest jí dáti, což kolivěk požádá od něho. Mt14,8 Tehdy ona, jsúc vystřežena od mateře své: „Daj mi“, vece, „tuto na míse hlavu Janovu Křtitelovu“. Mt14,9 Smútil se jest král a pro přísahu a pro ty, ješto spolu sediechu, přikázal dáti. Mt14,10 A poslal kata[100]kata] navíc oproti lat. a sťal Jana v žaláři. Mt14,11 I přinesena jest jeho hlava na míse a dána jest dievce i nese mateři své. Mt14,12 A přistúpivše učedlníci jeho, vzěchu tělo jeho i pochovachu je. A přišedše pověděchu Ježíšovi.

Mt14,13 To když uslyšav Ježíš, odjide odtud na lodíčce na miesto pusté súkromě. A když to uslyšechu zástupové, jidechu po něm pěši z měst. Mt14,14 A vyšed uzře zástup mnohý i slitoval jest se nad nimi a uzdravi neduživé jich. Mt14,15 A když by k večeru, přistúpichu k němu učedlníci jeho řkúce: „Pusté jest miesto a hodina již minula jest, pusť zástupy, ať jdú do hradóv a kúpie sobě pokrmu.“ Mt14,16 A Ježíš vece jim: „Nenie jim potřebie jíti, dajte vy jim jiesti.“ Mt14,17 A odpověděchu jemu: „Nemáme zde, jedné pět chlebóv a dvě rybě.“ Mt14,18 Jenž vece [jim]text doplněný editorem[101]jim] eis lat.: „Přineste mi je sem.“ Mt14,19 A když káza zástupóm siesti na zemi, vzem pět chlebóv a dvě rybě, vzhléd v nebe, i požehna i zláma i da učedlníkóm svým[102]svým] navíc oproti lat., + suis var. chleby a učedlníci dávachu[103]dávachu] navíc oproti lat., + dederunt var.