[44v]číslo strany rukopisučeskými ujali, a já vám za to chci budoucně jako královna česká vdětčna býti“.
Tobolář uchytil se ihned tý žádané příležitosti, jí v tom domě, kde nyní dům radní stojí, nejen velmi dobře uctil, ale všech ostatnich stavův českých, k ní nakloněných, do Nymburka povolal, a tu stal se zjezd[ft]zjezd] zdezd neb sněm, na kterémž usouzeno bylo, by Koritán pryč ze země byl vyhnán, a ona potomně v roku 1310 za Jana Lucemburského byla v městě Achen korunována a řádně na království české dosazena. Žádouc čtenáře, by si to jméno Tobolář bedlivě prozatím pamatoval.
V roku 1421 Žiška přitáhl k Nymburku. Celé čtyři týhodne u něho strávil, nemoha jeho nikterak dobýti. Praví se v kronikách, že poněvadž od strany Kovanic táhl a již přes Labe vory sobě přejíti nastavil, jedna žena od něho chycená u ouskosti jemu poraditi měla, aby vojsko jeho tu vedle pivovaru vysokou štolou do města se prodlali, a tak tu ponejprv že byl Nymburg od Žišky vypálen. I také dokládaje toho, že kněz nymburský Jiří Rohomlad právě tu chvíli kázání o posledním pomazání v kostele držel, a že by olej ten k spasení nevychnutedlně potřebný byl, přednášel. Toho pochopili a s kaplanem jeho Klimentem skrze bránu, která vede k Lysý, s tímto křikem „olej [45r]číslo strany rukopisuvezem!“ vyvezli, a tam oba dva na hranici upálili, kdež, jak se nyní praví, kostel sv. Jiří založen jest. Že se to ale na tom samém místě nestalo, dokazuji tímto: v roku 1820 za kostelem sv. Jiří po levé straně měšťan jistý, jehož jméno nyní pamatovati nemohu, voraje v poli, nalezl jakés maličké klenutí pod pluhem, kdež hledaje viděl, že tu jakési kosti spálené ve dvouch šátkách složené jsou. Povolal k tomu děkana jménem Januarius, který ty oboje kosti do svojích rukouch přijal, pro mě hned i do Poděbrad poslal, mně prohlídnouti dal, a tak sme je v kostnici po levé straně uložili. Však ale po jeho smrti, když sem tam podruhé přišel, nalezl sem je sem tam rozházené.
Před Nymburgem stálo veliké předměstí, a sice v těch místech, kde douc od vesnice Zboží po levé straně k Labi malá kaplička stojí. Tu byl klášter neb špitál pod jménem Strážných Božího[fu]Božího] Božj Hrobu, kteréžto předměstí Jiřík Kopidlanský jakožto mstitel smrti bratra svého, který v Praze od měšťanů sťat byl, u veliké překvapenosti vypálil a rozbořil. O tom nacházím v skladopisu králohradeckém toto podivné psaní na hejtmana poděbradského: „Známo bude Vaší Milosti, že Jiřík Kopidlanský chce Vám i také Nymburku jakožto zrádce škoditi, pročež abyste se proti němu zaopatřiti hleděli“.
