[42v]číslo strany rukopisumožnosti dávaly mimo věna ještě buď jednu díž neb pytel i také tři korce šafránu, a pan hejtman připsal takto: „Poněvadž se tam jeho množství sije“.
Vícemilov a Velelib.
Nezamysl, syn Libuše a Přemysla, jakožto již kníže české měl své dva zamilované dvořaníne. Však ale prvního miloval více a protož dal jemu jméno Vícemil. Druhý, jemu také libý, obdržel jméno Velelib, to jest „mně velmi libý“. Třetí byl jeho koňák a jak tehdáž se psalo „koniak“.
Těm třem tedy daje on veliké množství dobytkův a povolil, by se na východ slunce z čeledí jejich kam chtí obrátili a místa pohodlného sobě pro budoucnost pohledali. První z nich, koňák (gestittmeistercizojazyčný text[7]Editorská poznámka: Nejisté čtení.) táhel přes to místo, kdež nyní stojí Přerov, a to v roku 177, až k vrchu, který leží na levý straně vesnice Semic a jse jmenovala Bělice. Druchého dne došel zase na místo z Kraskova a tu již jeho dobytek dále kráčeti nemohl, a tak pravili: „Odpočiňme tuto sobě, neboť máme krátké nohy“. [43r]číslo strany rukopisuTu tehdy odpočinuli sobě a tomu místu dali jméno Kratonohy. Dále přišli až pod jeden vysoký vrch k řece Labi a tu kuoňák[fp]kuoňák] Kuoiak kázal sobě dvůr dřevěný postaviti, neboť tu byla pastva pro dobytek i také země úrodná schledána.
Nyní vytáchel Vícemil s Velelibem a na břechu řeky Labe na maličkém površí se pozastavili. Vícemil vida tady řeku i také pastviny pohodlné, kázal dříví rubati a dvůr dřevěný postaviti. Velelib, by pak od něho vzdálen nebyl, hledal na levé straně též pro sebe a svůj lid pohodlný příbytek, a jakž kronikáři píší, nalezel jednu studánku, v níž byla voda velmi zdravá. Tu sobě založil dvůr Velelib a ta studánka[fq]studánka] tustudánkuaž po dnešní den Velebilka se jmenuje. (Tu studánku já spisovatel bedlivě sem prohlídal, z ní vodu pil a nacházím takto: kdo by jí chemitským spůsobem skoumati chtěl, tedy nalezne, že má 3/8 vápna, 1/8 soli. V tom mě poučil pan Schmied, chemigercizojazyčný text pražský). Vícemil tedy jak dlouho v tomž místě se zdržoval, paměti dále nepovídají až do roku 1258, a to sice takto: v těch místech měly se potomně broditi divoké svině, a tak tomu místu přezděno bylo Svinobrod. Já ale tomu odpírám důvodně tímto, že v těch místech, kde nyní Nymburg stojí, státi se to nemohlo,
