máme, ale také vyučuje, co dobrého činiti povinni jsme. Odtud každý snadně porozuměti muože, že jak k oněm desíti slovům aneb přikázaním, tak k těmto dvěma, o milování Boha a blížniho, jako k nejjistšímu pravidlu vůle Boží všeliká práva, všeliké rady, všelijací soudové a všeliká lidská jednání, krátce všickni činové i všecka myšlení člověka, směřují. Nebo Pán Bůh, kterýž vydal tento zákon, netoliko nad tělem, to jest zevnitřní kůrou člověka, jako jiné vrchnosti moc má, ale i nad duší, a vládne jak životem věčným, tak smrtí nesmrtedlnou. Pročež i zákon jeho ne k samému toliko tělu, ale mnohém více k duši, poněvadž Bůh duch jest a duchem ctěn býti chce, se vztahuje. Kterýž zajisté vypověděl: nezabiješ, nesesmilníš, týž také řekl: jestližes na ženu vzhlédl nestydatě ku požádaní jí, zákons přestoupil. Kdož by řekl bratru svému: rácha aneb hněval se naň, mordem jest vinem. A blížní náš že jest netoliko přítel krevní, spoluměštěnín a soused aneb jiný známý, ale každý, kdož obraz člověka na sobě nese, a byť pak i nepřítelem byl, že mu dobře činiti máme; jinák milujeme-li toliko přátely a dobrodince své, že před zjevnými hříšníky napřed nic nemáme.

A protož nechť se, jak chtějí, honosí a vychloubají, buďto Athenienští svými právy, kteréž jim Dracocizojazyčný text krví lidskou sepsal, buďto Římané svými 12 tabulemi; víme o tom dobře, že toho na věky neukáží, aby týmiž nětco pravého a gruntovního i jistého, jak o pobožnosti, tak o spravedlnosti, nařízeno bylo. Kdož čte římské historie, skutečně to nachází, že Římané, dokavadž byli sedláci, nejvíce práv o tom nařizovali, aby jedni druhým škody dobytkem nečinili. Potom, když se stavěli, mnoho práv sepsali o položení trámuo, o vodě kapaličné, o skrytém dolu etc.cizojazyčný text Dále, když proti souseduom svým povstali a podmaniti je sobě usilovali, teprv nařízení o bojích a věcech válečných činili. Naposledy pak, zrotivše se sami proti sobě a zdvihše mezi sebou války domácí a městské, teprv o bouřkách, o pozdvížení, o vypovědění z města, o vyhnání z země práva ustanovili. A ta všecka práva nesla jakýž takýž zřetel spravedlnosti: ale však vpravdě a vskutku velmi málo měla opravdové spravedlnosti. O myšlení a vnitřní žádosti, kterúž člověk tak dobře jako skutkem hřeší, ani jednoho slovíčka, o pobožnosti pak veliké mlčení. Nechť se tedy učení chlubí, jak nejvíce mohou, bystrými spisy mudrců pohanských; všakť nám neukáží žádné knihy, z níž bychom