O času adventu Páně.
Neděli před svatou Barborou,
neděli máme adventní pravou.
Jak daleko od Hromnic do Masopůstu jest.
Ten pondělí po Hromnicích,
když jest na novu měsících,
tu bývá Masopůst pravý,
o tom ví, kdo má soud zdravý.
Kolik jest dní v roce.
Tři sta šedesát pět dnův, věř tomu,
jsou v roce, šest hodin k tomu.
Šest hodin přestupný rok má,
čtvrté léto vždy den přidá.
Když den a noc zaroveň, též kdy nejdelší jsou.
Svatý Vít den nejdelší má,
Lucia noc nejdelší dává.
Řehoř, Kříž svatý, noc i den,
šetř pilně, činí zároveň.
Kdy slunce od nás neb k nám se chejlí.
Barnabáš nám slunce odvracuje,
Lucia zas je k nám obracuje.
Pokládají se jiné obecné pěkné správy sedlské.
Když studenost časem zimním změkne,
hned sněhu očekávej jistotně.
Jsou-li přitom oblakové kalní,
z toho přichází deště pršení.
O hvězdách.
Hvěhdy když v noci velmi třpýtějí,
na zejtří studený vítr vydají.
O slepicích.
Kohouti, slepice když na podzim vylínají,
zimu nestálou a měkou znamenají.
O žabách.
Když ráno žáby zvučně křehtají,
rychle déšť, přívaly znamenají.
O ptácích vodních.
Když husy, volavky a kačice
drží se spolu koupajíce se,
i jiní vodní ptáci chvíle té,
počasí znamená jistě vlhké.
O vlaštovicích.
Jest sice pravda jistá, lidé se tomu smějí,
když vlaštovice nad vodou často se vznášejí,
stojí, vodu křidlami tepouce,
déšť, mokrost přijde brzoučce.
O záři.
Nebeská záře nikdá nesklamá,
břichatá dívka jistotu svou má,
nebo záře déšť, vítr přinese,
dívka pak tlustne, neb dítě nese.
O zardění oblakův.
Kdyžkoli večer k slunce západu,
oblaci zardění na obloze budou,
zejtřejší den bude pěkný, jasný,
pakli jináč, tehdy nepočasný.
O psích.
Když pes v břiše, v střevách má kroucení,
trávu jí, vyje, strojí skučení,
řidko toho chyba bývá,
že potom déšť, přicházívá.
Jinač.
Když trávu psi vydracují,
ženy na blechy velmi žalují,
