aneb v zubích svrab povstane,
mokré povětří rádo nastane.
O lesích a hájích.
Naučil mne prostý člověk sedlský,
skusil jsem také z některé částky,
když lesové, háji se červenají,
pršku budoucí tudy znamenají.
O kaši.
Když sedlské kaše vykypí,
dětí v noci pláčí, nespí,
pršky neb větru znamenají.
O dýmu.
Když dejm nechce z domu jíti,
jistá prška můž přijíti.
O potocích a soli.
Když potok ne všecken plyne,
dívka u vřetena dříme,
sůl zvlhne, vostrost potratí,
jistou náději měj k dešti.
O slunci.
Když slunce horké, plačtivé,
krávy řvou, jsou stečkové,
sedláci hned řikávají,
že déšť bude potom, znají.
O koních.
Když mouchy kůň velmi štípí,
že déšť přijde hned se vtípí.
Takto všecko máš ty znáti,
netřebať se jiných ptáti.
Kalendář sedlský.
Zjara svatý Matěj milý,
otvírá zemi a zemské žíly.
A ten čas lomí led,
třeští jako mnohá zeď.
Plouh se nám ukazuje
a léto přibližuje.
Ptactvo se obveseluje
a vesele prospěvuje.
Slepice kdáčí, kohoutí pějí
a sedláčkové hrách, oves sejí.
Udatný rytíř svatý Jiří
v máji nám jasný den šíří,
když páni, panny a paní
mají spolu procházení
do zahrady i do vinice,
do sádku i do štěpnice.
Ty doby kočky nejvle mňoukají,
potom tomu času Němci Raufaiβcizojazyčný text říkají.
Pro tebe svatý Filipe a Jakube
jeden druhému měšec ošklube,
nebo zase lépe pijí a hrají
a na kostel hned nic nedbají.
Než po lukách a po trávnicích sedí,
jedni léží, druzí jedí,
mladí jako koza skáčí,
a tak se jim zdá den krátší.
A když pak přijdou Letnice,
tehdáž nechoď k nám do světnice.
Neb ten čas okolo svatého Víta,
každý užívá veselého léta.
Tuť tance a hody mívají
a pacholci s dívkami se zabejvají.
V ty doby náboženství z zadu má,
mnohým bývá milejší frej nebo hra.
Na svatého Jána Křtítele,
sedě podlé dobrého přítele,
víno a met pijeme
a letkvař i pražmu jíme.
Pálíc sudy, k tomu svíce
okolo ohně tancujíce.
