[3r]číslo strany rukopisus velikú brzkostí pryč běží, chvátaje s vámi a konec budúcie věčnosti, chtiece i nechtiece, ve dne i v noci se blíží, nebo všickni mřeme a jako bystré vody doluov běžíme. V takovém nebezpečenství bieše David prorok, a protož voláše k Bohu a řka: Spas mě, milý Hospodine, neboť sú se vody sprýštily až do mé duše, totižto bydlímť v tak nebezpečném světě, až již tone i oplývá duše má. Druhé nebezpečenstvie, o němžto popsal svatý Pavel, jest v lotřiech. Toto slovú lotři jedniem rozumem, ješto po světě běhajíce, lidi lúpie, jim kradúce, je lúpie. A když to velicí lotři nejsú, diábel, svět a naše tělo, jižto lidské vše dobré skutky kradú, a zvláště naše tělesenstvie, ješto vždy při nás jest, to vždy proti nám vítězí. O němžto praví svatý Řehoř: Nosíme na sobě osidlo naše a vždy máme při sobě tajného nepřietele domácieho, tělesenstvie naše, v hřieše počaté a vzchované a všemi činy nebezpečné. Druhý lotr jest tento svět nebezpečný, o němž praví svatý Řehoř: Ó, světe nebezpečný, v toběť jest zlosti mnoho, múdrosti málo v tobě. Ač jest co dobrého, však od tebe hroznú překážku trpí. V tobě se zlí lidé pokrývajíc lstivě dobří ukazují. V toběť duše hynú, v toběť dobří násilé trpí a vše, což jest v tobě, jest ješitnost a vnitřnieho duchu vezdajší tesknost. Ty s neješitné skonánie a hrozné rozlúčenie. Třetí lotr nebezpečný jest diábel, o němž mluví svatý Řehoř a řka: Náš dávný vrah, diábel, k kterým hřiechuom vidí naši mysl najviece nakloněnú, v těch hřieších nám osidla lécie, k tomu veda a k tomu vždy libost dávaje. Protož o těch hřieších, jižto jemu povolují, popsal múdrý Šalomuon v knihách Přísloví a řka: Jakožto pták chvátá k osidlu, nevěda, nebožtík, ano jemu o jeho hrdlo jde a nebezpečenstvie jest zpósobeno. Třetie nebezpečenstvie jest, o němžto popsal svatý Pavel. Zmieňuje se, že jest z urozenie. Neb jsú mnozí lidé, jichžto pro rod v nebezpečné hřiechy upadají, jakožto jsú mnozí lidé urození, kteřížto své zbožie strávivše a svého rodu pohaněti nechtiec, cizím zbožím, kdež mohú, své nedostatky nahrazují. A jako jsú také lichevníci, tu, ač by chtěli dobří býti, chtiece své panie krásně odievati, své děti obohatěti a nad jinými panovati, svú duši za to prodávati. Všickni takoví svuoj rod nebezpečně milují. Těch i jiných nebezpečenství na světě jest přieliš mnoho.
Proněžto v tento svatý čas, v advent, každému křesťanu[g]křesťanu] krzieſtianu zákon jest utéci se k nebeskému dietěti, ješto se k nám blíží, aby nám ráčil spomoci, a řkúce k němu ono slovo, ješto jsú řekli apoštolé, a jsúce u velikém nebezpečenství: Hospodine, spomoz nám, neboť večas hyneme. Toť pravý rozum o jeho k nám svatém přijití v tělesenství. Druhé jeho svaté přijitie k nám na tento svět bude na skonání světa v den súdný. Tuť slušie
