[2v]číslo strany rukopisuučinil onen centurio, jakož se o něm ve Čtení píše, jenž když jest měl syna nemocného, přistúpiv[c]přistúpiv] przyſtnpiw k Ježíšovi i řekl: Hospodine, nejsem hoden, aby všel pod mú střechu, ale rci jedniem slovem a ihned bude uzdraveno mé dietě. Aj toť, ten, jenžto s lékaři prospěti nemohl, božie spomoci potřeboval. O tom také psáno jest v proročství svatého Izaiáše proroka, že když Ezechiáš král bieše na smrt nemocen, jehožto nižádný uzdraviti nemožieše, neb jemu Buoh bieše vzkázal a řka: Připrav se k smrti a zpósob duom svuoj[d]svuoj] ſwnoy, totižto své věci, máš umřieti a živ nebudeš. To Ezechiáš uslyšav, obrátil se k Hospodinu jako k tomu, jenž nad vešken přirozený běh, když ráčí, spomoci muože. A ihned jemu Buoh odevzkázal a řka: Slyšal sem modlitbu tvú a vzezřel sem na slzy tvé. Přidávámť prodlenie života tvého patnácte let. O tom také svatý Matúš euvanjelista popsal ve Čtení, že jeden malomocný vida, že jemu nižádný spomoci nemuože od jeho malomocenstvie, přišed k Ježíšovi i řekl: Hospodine, chceš li, muožeš mne od mé nemoci zbaviti. Tehda jemu ihned Hospodin odpovědě a řka: Chci, buď čist. A ihned byl čist. To jest bylo snadno Spasiteli učiniti. O němžto David prorok v proročství pověděl a řka: Poslal slovo své a uzdravil je. A tak podlé toho rozumu, ktož má nemoc, z niežto jemu nižádný spomoci nemuože, chce li zdráv býti, musíť se k Bohu utéci a k němu se obrátiti, kterýžto muože vždy uzdraviti. To vše proto řečeno jest, neb jakož praví svatý Augustin: Všeliký člověk skrze svú vuoli muože v hřiechy upásti. Ale bez božie pomoci vší svú mocí hřiechu zbýti nemuože. A když jest to tak, tehda všeliký hřiešný, kterýžto v svých hřieších trudně leží, má v tento svatý čas, v advent, nebeského lékaře nábožně čekati a řka s svatým Davidem prorokem: Uzdrav mě, milý Hospodine! A ihned uzdraven budu.
Třetie k nám jde jako jistý spomocník k nebezpečným hřiešníkóm. Proněžto v tento svatý čas, v advent, [všeliký hřiešník]text doplněný editorem[1]doplněno dle pasionálu z roku 1476 nebeského lékaře nábožně čekati má, chce li v svých nebezpečných časiech Syna božieho pomoc mieti. Nebo jest to všeho světa obyčej, že každý v svém nebezpečenství k tomu útočiště má, do jehožto pomoci úfá. O tom máme podobenstvie v Starém zákoně psáno, že ona králová Hester, vidúci se u velikém nebezpečenství[e]nebezpečenství] nebezpeczeſtwi, utekla se k Hospodinu, nebo úfající srdce k Bohu mějieše. Nuže chcme li dobře znamenati, uzříme, že velmě v nebezpečném světě bydlíme, a zvláště nám svatý Pavel apoštol vyčítá několiko znamenitých nebezpečenství a řka: V nebezpečenství na řekách, v lotřiech zmoženie. Najprvé praví svatý Pavel, že jest nebezpečenstvie na řekách skrze[f]skrze] Skře řeky, ješto vždy dolóv plovú, běžiec, znamenává se běh člověčí nebezpečný, o němžto mluví svatý Řehoř a řka: Aj toť, brzo vezřiece, znamenajte, kterak to všeckno, v němžto se kocháte,
