[499r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceještě[240]ještě] gegeſſtie tisk mluvieše, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přijide a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, posláni jsúce od kniežat kněžských a starších lidu. Mt26,48 A ten, jenž jej bieše zradil, dal jim znamenie řka: „Kohoť koli políbím, tenť jest, držtež jej.“ Mt26,49 A ihned přistúpiv k Ježíšovi, vece: „Zdráv buď, mistře.“ I políbil jest jej. Mt26,50 I řekl jemu Ježíš: „Přieteli, k čemu si přišel?“ Tehdy přistúpili a ruce jsú vztáhli na Ježíše a jali sú jej. Mt26,51 A aj, jeden z těch, kteří biechu s Ježíšem, ztáhl ruku, vytrhl jest meč svuoj a udeřil služebníka kniežete kněžského a uťal ucho jeho. Mt26,52 Tehdy vece jemu Ježíš: „Obrať meč svuoj v miesto jeho. Neb všickni, kteříž meč berú, od meče zahynú. Mt26,53 Zdaliž nemníš, že bych mohl prositi otce svého, a dal by mi nynie viece nežli dvanátcte tem anjeluov? Mt26,54 Ale kterak pak naplnie se písma, že tak musie býti?“ Mt26,55 V tu hodinu řekl Ježíš zástupóm: „Jakožto k lotru vyšli ste s meči a s kyjmi, abyšte mě jali, na každý den býval sem u vás uče v chrámě, a nejali ste mne. Mt26,56 Ale toto všecko stalo se jest, aby se naplnila písma prorocká.“ Tehdy učedlníci všickni opustivše Ježíše[241]Ježíše] eo lat., utekli sú.
Mt26,57 A oni javše Ježíše, vedli sú k Kaifášovi, kniežeti kněžskému, kdežto mistři a zákoníci[242]a zákoníci] navíc oproti lat., + farisei var. a starší byli se sebrali. Mt26,58 Ale Petr jdieše po něm zdaleka až do sieni knížete kněžského. A všed vnitř, sedieše s služebníky, aby viděl konec. Mt26,59 Kniežata pak kněžská a všecka rada hledáchu křivého svědectvie proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. Mt26,60 I nenalezli sú, ačkoli mnoho falešných svědkuov bieše přistúpilo. Najposléze pak přišla sta dva křivá svědky Mt26,61 řkúce: „Tentoť jest řekl: Mohu zbořiti chrám boží a po třech dnech zase jej ustaviti.“ Mt26,62 A povstav knieže kněžské, vece jemu: „Nic neodpovídáš k těm věcem, kteréž tito proti tobě svědčí?“ Mt26,63 Ale Ježíš mlčieše. Knieže pak kněžské vece jemu: „Zaklínám tě skrze boha živého, aby nám pověděl, jsi li ty Kristus, syn boží. Mt26,64 Die [b]označení sloupcejemu Ježíš: „Ty si řekl. Ale však pravím vám, potom uzříte[243]uzříte] vzrziete tisk syna člověka, an sedí na pravici moci boží a an se béře v oblacích nebeských.“ Mt26,65 Tehdy knieže kněžské rozedřel rúcho své řka: „Rúhal se jest! Což ještě potřebujeme svědkóv? Aj, nynie jste slyšeli rúhanie, Mt26,66 co se vám zdá?“ A oni odpověděvše, řekli: „Hoden jest smrti.“ Mt26,67 Tehdy plvali sú na tvář jeho a zášiky dávali jemu. Jiní pak políčkovali jej[244]jej] in faciem eius lat. Mt26,68 řiekajíce: „Prorokuj nám, Kriste, kto jest, jenž tě udeřil?“
Mt26,69 Ale Petr sedieše vně v sieni, i přistúpila k němu jedna dievka řkúci: „A ty s Ježíšem Galilejským byl si.“ Mt26,70 Tehdy on zapřel přede všemi řka: „Nevím, co pravíš.“ Mt26,71 A když vycházieše ze dveří, uzřela jej jiná dievka, i vece těm, kteří tu biechu: „I tento bieše s Ježíšem Nazaretským.“ Mt26,72 A opět jest zapřel s přísahú, že by neznal člověka. Mt26,73 A po malé chvíli přistúpili, kteří tu[245]tu] navíc oproti lat., + ibi var. stáli, i řekli Petrovi: „Jistě i ty z nich si, neb i řeč tvá známa tě činí.“ Mt26,74 Tehdy poče se kléti a přisáhati, že by neznal člověka, a ihned kohút zazpieval. Mt26,75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kteréž byl pověděl, že dřieve než kohút zazpievá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal jest hořce.
Kapitola XXVII.
Mt27,1 A když bylo ráno, vešla sú v radu všecka kniežata kněžská a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. Mt27,2 I přivedli jej svázaného a dali Ponskému Pilátovi vladaři.
Mt27,3 Tehdy vida Jidáš, jenž jej byl zradil, že by otsúzen byl Ježíš[246]Ježíš] navíc oproti lat., žalostí jsa veden, navrátil třidceti střiebrných kniežatóm kněžským a starším lidu Mt27,4 řka: „Shřešil sem, zradiv krev spravedlivú.“ A oni řekli: „Co nám do toho? Ty viz!“ Mt27,5 A povrh střiebrné v chrámu, otšel jest. A odšed osidlem se oběsil. Mt27,6 Kniežata pak kněžská vzemše penieze, řekli sú: „Neslušieť jich vložiti do pokladnice, neb mzda krve jest.“ Mt27,7 A všedše v radu, kúpili sú za ně pole hrnčieřovo ku pohřebu
