[175r]číslo strany rukopisusě chudoby a v chodobě[2]chodobě: chodobie vždy býti. Právě živ jest lakomec a skupec, jiným chovajě sbožie, a sám neutracujě. Avšak lépe jest své sbožie jiným zuostaviti než samému marně utratiti. Lakomec a skupec nic pravého neučiní, jediné že[a]že] ze al leč umře.
Proti drahotě
Zbývá liť co obilé, nežádaj proto drahoty. Neb žádajě drahoty, žádáš chudých býti vražedlníkem. Prodaj obilé, když dobře platí, ne když chudí pro drahotu kupovati nemohú. Súsědóm rovnějie daj, i také nepřáteluom svým. Proč? Neb ne vždy mečem a mocí, ale dobrotú a služebností často nepřietel přěmožen bývá. Neb pýcha proti nepřieteli nemúdrost a rúhanie jest. A čekajě na sě hromu a šípu, to jest přemoženie. Máš li nepřietele, neměj obcovánie s neznámými a vždy pomni, že nepřitel tvój pilný a chytrý jest. Vždy pomni na cesty nepřietele tvého. A ubezpečíš li sě, že by nepřietel tvój nemyslil na to, jako ty myslíš, dáš sě v nebezpečenstvie. Protož máš li nepřietele, zuostav jedno oko své sobě za stráži. A snad dieš: Jest nepřietel mój mdlý a chudý, nemóž mi uškoditi. Věz, že mdloba nepřietele nečiní věčného pokojě, ale jedno přímiřie[3]přímiřie: przimirzie za chvíli, to jest, doniž by moci neměl tobě uškoditi.
O ženě
Máš li ženu v zlém domnění, co učiníš? Hleď raději neviděti než viděti zlosti jejie. Neb když jistě zvieš nešlechetnost zlé ženy, který lékař móž tě uzdraviti od tesknosti? Bolest zlé ženy tehdy ukrotíš, když o cizie ženě túžiš, neb horší nešlechetnost uslyšíš. Srdce urozené a velebné neptá sě na skutky ženské. Zlú ženu mladú a pěknú řečí a smiechem radějí treskci než kyjem. Žena stará a nečistá všěcko sbožie zmaří, neb připlácěti muší. Žena stará a nešlechetná hodna jest zahrabánie.
O rúchu
Slyš o rúchu. Rúcho velmi nákladné ‒ znamenie jest malého rozumu, neb rúcho přieliš okraslné súsědóm nenávist činí. Uč sě raději dobrotú svú lidem líbiti než sukní. Žena majíc rúcho a oděv, a žádá li vždy nového, nenie úmysla upřiemého a pevného. Bez pochybenie drž o přieteli, že větčí jest ten přietel, ješto