Řeč Bernarda doktora k velebnému a statečnému rytieři Rejmundovi o řádném hospodářství
Velebnému a statečnému rytieři Rejmundovi Bernard, již v starost jsa doveden, pozdravenie v pánu buohu. Naučen býti ode mne žádal si o práci a obyčeji věcí hospodářských i užitečnému spravování, a kterak hospodáři k své čeledi mají sě mieti. K tomuť tobě odpoviedám, že ačkoli všěch věcí na světě stánie i snitie, to jest prospěch [174v]číslo strany rukopisui zkaženie, po ščestí jdú, avšak proto z potupnosti a lehkosti tato zpráva nemá opuštěna býti, protož slyš a pilně znamenaj.
O hospodářství
Jestliže v tvém domu, totiž v tvém hospodářství, požitek s utracením sú sobě rovny, takže puožitek nezóstává mimo utracenie, škoda, jenž sě nenaděješ, příde li, lehcě zruší duom tvój i tvé hospodářstvie. Nadto pak, ktož viece utrácie, než mu přicházie,[1]původní umístění nadpisu „O hospodářství“ v rukopise duom, který chce padnúti a rózno letí, znamenie jest člověka netbacieho. Co jest netbalivost hospodářstvie domu? Oheň přielišný v svém domu a bez potřeby zapálený, neb ten nikdy zisku, než spieše škodu přinese.
O vladařství
Pilně rozeznaj a spatř pilnost a úmysl těch, ktož tvým vládnú a přisluhují tvým věcem. Často opatrovati své věci, které jsú a kterak jsú, veliká opatrnost jest, neb menšie hanba jest sobě za času přěd pádem uskrovniti, nežli když by již padl.
O jiedlu
Svatby neb hody nákladné škodu beze cti činie. Náklad na rytieřstvie rozumný a poctivý jest. Náklad přáteluom ku pomoci hodný a rozumný jest. Ale náklad ku pomoci mrhačóm ztracený jest a daremný.
O čeledi dělné
Čeled svú dělnú hrubým a nerozkošným pokrmem krm a svátečnie dni hojně, ale vždy nerozkošně čeled krm. Neb který sě člověk roztrhne a lakotný učiní, těžce jinak leč smrtí obyčeje promění.
O lakotě
Lakota mrzká věc jest a netbacieho a lénieho člověka zahynutie jest, ale střiezlivost a skrovnost pilného a snažného člověka utěšenie jest. Kaž svéj lakotě, ať sě súdí s měšcem tvým, a hleď, čí chceš řečník býti. A jestliže súdcí mezi lakotú a měšcem budeš často, ale však ne vždy súd vydaj měšci. Neb lakota tak jednú svú žádostí pravdy své dóvodí, a tak svědky nejistými a nepřísežnými, ale měšec, ten světle svú pravdu okazuje, ano již truhla a pivnice prázdna bude. Protož tak jiesti a píti, aby dlúho co měl jiesti. Tehdy také zle súdíš proti lakotě, když přielišná skúpost a lakomstvie zavazuje měšec, neb někdy skúpost a lakomstvie neprávě súdí mezi lakotú a měšcem. Co jest skúpost a lakomstvie? Svój vražedlník. A co viec, báti
