své věci tobě dává nebo pójčuje, než ten, ktož sě sám tobě zakazuje. Ó, co veliká jest věc přietel řečí. Nenazývaj sobě toho přietelem, ješto tě chválí v oči. A radíš li přieteli, hleď pravdě a rozumu líbiti sě, a ne jinému. A řci, když radíš přieteli: Tak mi sě za podobné zdá, a neřiekaj, tak máš učiniti. Proč? Neb ze zlého konce tvé rady vinie tě. Mnoho spieš přijde pohaněnie, než když dobrý konec z tvé rady vynde, přijde chvála a dieka tobě.

O hercích

Slyším, že u tebe bývají herci. Znamenaj, co z toho pójde. Člověk, kterýž ty herce a žertéře k sobě vine a snábdí jich, bude brzo jmieti ženu, jíž jméno chudoba. A kto bude syn? Zajisté posměch. Líbie liť sě tobě řeči a žerty těch hercóv, čiň sě jich neslyšě a jako by jiné myslil. Neb raduješ li sě a smějěš sě jeho řeči a žertóm, již s’ mu základ a posilu dal. A kterýž ten herec a žertéř mluví šeredné a nepoctivé řeči, hoden jest šibenicě. Co jest to žertéř, neb herc? Herci jsú, jenž nepoctivé a oplzlé řeči mluvie a duši vražedníka s sebú nesú. Skutkové žertéřští buohu sě nelíbie.

O sluhách

Slyš o sluhách. Sluhy srdcě vysokého a hrdého varuj sě jako nepřietele budúcieho. Sluhy, jenž tvým obyčejóm pochlebuje a povoluje, zažeň a nemievaj. Sluzě a súsědu, jenž tě chválí, protiv sě. Zdali mě nynie prodati chcete, co mě chválíte? Tak pověz. Ale sluhu, kterýž z lehké věci a z řeči sě zastydí, miluj jeho jako syna tvého.

O stavení duomu

Chceš li stavěti duom, vediž tě k tomu pilná potřěba, ale ne žádost. Neb žádost stavenie, ač jedno ustavíš, ne proto žádost pomine. A tak přielišné a nepotřěbné žádosti stavenie co čekají? Jedno toho ustaveného prodánie. A tak duom a věžě dokonalá, a měšec a truhla vyprázdněná. Pozdě, ale velmě činie člověka múdra.

O prodání statku

Chceš li a mieníš co prodati, varuj sě, aby kusu dědictvie svého sobě silnějšiemu neprodával, ale raději chudšiemu a nižšiemu. Ale chceš li všěckno prodati, daj tomu, ktož viece dá. Lépe jest těžký hlad za čas