Předmluva
Poněvádž vedlé učených a zkušených hvězdářův toho se domýšlíme, že k létu tisícímu pětistému čtyřidcátému od tohoto času pomalu na lidi těžkosti puojdou zimničné i jiné nemoci zlé, pochop z povětří nakaždého berúce. A za příčinou tou bolesti morní na lidech ukazovati se budú, k smrti je strojíce. To vše prohledše, zdálo se z potřeby knížku tuto o pouštění krve k těm časuom opětovati, neb jest k rozličným nemocem i morním bolestem znáti velmi užitečná. Jakož když čísti budeš o tom, pravdu zkušením, přišla-li by toho potřeba, skutečnou shledáš. Dajž pán buoh s prospěchem tvým.
Spis tento ukazuje, kterému přirození krev pouštěti náleží a v které potřebě, také kterého času, a při vypuštění krve rozsouzení buďto nemocí, nebo zdraví, jakž způsob ji ukazovati bude, to vše nalezneš níže pořádně.
Krve pouštění nic jiného není, jediné zbytečnost jí z těla vedlé potřeby vytažení. O tom smýšlí Avicena, že krev bývá s jinýni vlhkostmi smíšená v žilách i za koží. A přichází k porušení z příčin mnohých, odkudž těžkosti přicházejí na člověka. A to Galenus i jiní lékaři pokládají za zdraví, jí umenšení v čas slušný, zvláště potřeby.
Oužitky pak tyto krev vypuštěna činí: mysl člověka obveseluje, pamět napravuje, smysly zlepšuje, to jest zrak osvětluje, sluch uší napravuje, řeč činí libou, neduhy v člověku ruší a je rozptyluje, čerstvost dává tělu
