křesťane, stuoj o tu moc, jenž jest moci synem božím býti a tak králem v nebesích po smrti věčným a zde králem vítězným nad ďáblem a býti bratrem Pána Ježíše, jenž všeckny nazývá, nestydě se, bratřími a sestrami, kteříž vůli otce jeho plní, řka ve Čtení svatého Matúše v XII. kapitole. Kdož kolivěk učiní vuoli otce mého, jenž v nebesích jest, ten jest bratr muoj, sestra má i matka má. A vůli otce jeho učiniti jest Boha zřízeně milovati; protož to jest najduostojnější. Páté dím, že jest najutěšenější. Neb co muož bez strasti člověka konečně utěšiti? Jediné zřízené Boží milování! Zboží nic, chvála světská nic, žena krásná nic, muž nic, útěcha všeho světa nic. Kdož nevěříš, slyš pravdu, jenž dí ve Čtení sv. Matouše v XVI. kapitole. Co platno jest člověku, získá li vešken svět, a své duši škodu vezme a neb na duši utrpí? Neb kterú dá odměnu člověk za duši svú? Slyš také, co, když mrou, utěšení mají, kteříž sou řádem Boha nemilovali věrně! Uslyšíc, ani skoky ztratíc, zboží, chválu, ženy, muže, veselé opustíc naříkají. Běda mně, nastojte a na auve! Oči kryjí a tvář doluov k zemi obracují, neb jsú otce, jenž jest v nebesích, řádem nemilovali. Ale milovníci Boží vesele umírají, k svému otci volají a utěšení své duše v jeho moc poroučejí. Příklad na milém Pánu Ježíšovi, jenž jest řekl na kříži mra, ve Čtení svatého Lukáše v XXIII. kapitole. Otče, v ruce tvoje poroučím duch muoj. A tak máš, že Boha řádně milovati jest věc najutěšenější.

Druhé blahoslavenství, po smrti, to se dělí na dvé. Jakož dvoji sú blahoslavení, jedni v radosti věčné, a druzí v očistci. První jest bez zámutka. Ale druhé v zámutku. Protož věz, že konečné blahoslavenství, k němuž věrní táhnou, jest jmění všeho dobrého bez vuole zlé. Protož