kdybychom to zde zachovali, tehdy bychom následovali Krista, jenž jest víc miloval svú chot a obec svatú než své tělo; neb jinak nedal by byl života svého na smrt pro spasení své choti, obce svaté, ani by kdo pro spasení bližního podstúpil mučedlnictvo. A to by zrušilo řád dokonalé lásky. Protož dí laskavý sv. Jan v své kanonice. V tom známe lásku Boží, že on za nás duši svú položil jest; i my máme za bratří položiti, to jest na smrt sebe pro spasení jich duší nasaditi. Neb v tom záleží láska, jenž bázeň bídnou vyhání, jíž také člověk pilnější jest spasení lidí jiných než svého užitku, jíž člověk žádá umříti a býti s Kristem, jíž duchem chudý jest bohatý a bez níž každý bohatý jest chudý bídník. Ta láska v protivnostech trpí, v štěstí skrovní, v tvrdých věcech silní, v dobrých skutcích veselí, zboží chudým, šíří mezi bližními radosti, mezi falešnými stráži a trpělivé činí. Ona jest, jenž v protivnostech nehyne, neb trpělivá jest. Křivdy nečiní, neb dobrotivá jest. Jíž štěstí cizí nermoutí, neb nezávidí. Jíž zlé svědomí nebode, neb zle nečiní. Jenž ve cti se nevýší, neb se nedme. Jenž v zavržení se nestydí, neb není chlúby žádná. Jíž žádost lakomství nesužuje, neb nehledá svých, totiž tělesných požitkuov. Jíž hanění nepotupují, neb se nepopouzí. Jíž křivá domnění nenečistí, neb nemyslí zlého. Jíž cizí zle neveselí, neb se neraduje nad zlostí. Jíž bludové neslepí, neb raduje se pravdě. Jíž smrti rozdělení neukrátí a nezabí, neb nikdý nevypadne, věčná bude k Bohu věčnému. Jíž přitáhne se stvoření k stvořiteli, aby jej nade všecky věci milovalo, v něm věčně přebývalo a svú radostí bez nedostatku v něm se více než v sobě kochalo, neb tak blahoslavenství v rozumném stvoření jest dokonáno.

Jižť jest spleten provázek ze tří praménkův, z víry, naděje a lásky, a každý pramének sežván ze tří koudelek,