[262v]číslo strany rukopisuČechóv, každý zástup jel jest domóv po špíži. A jiní sú nevěděli, by Němci za lesem leželi, chtiece do Čech vtrhnúti. A zatiem oni nepřietelé v množství velikém [z]text doplněný editorem mnohých[ar]mnohých] mnohicz zemí, od Říma, Švábové, Míšněné, Řězněné a jiné mnoho pokolenie, i Bavorčíci, Sasíci, Durynkové, a jako oni obecně pravie jich vězňové, kteříž sú byli zjímáni od Čechóv, že sě jich [72]číslo strany edicebylo sebralo sto a třidceti tisícóv, a do země české vtrhli, vsi a městečka pálili. Čechové sjevše se proti nim sú táhli vojensky. A když u vigiljí Matky božie na nebe vzětie ještě jednu míli od nich byli Čechové, k Domažliciem jedúc, inhed z přepuštěnie božieho velikú velmi bázní jsúc poraženi Němci, prvé, než je Čechové uzřěli, s vozy svými do lesóv bavorských k hradu Rýzenburku blízko do Domažlic obrátili sú sě, s vozóv utiekajíc, múku a jinú špíži na zemi mecíce, sudy s pitím osekávajíce a jiné mnohé věci s vozóv mecíce. A když sú do lesóv přijeli, někteří z nich postavili sú sě, aby tak vozové jich a pušky mohli do Bavor přes les utéci. Ale Čechové přiblíživše se v ně statečně vskočili, a tak sú je z jich vozóv vytiskli a tu jich mnoho zbili a zjímali. A tak ode všech vozóv nepřietelé utekli sú, nechavše všěch pušek. A tu Čechové s boží pomocí veliké vítězstvie obdrželi sú. A obecně pravie, že pušek tři sta a vozóv dva tisíce odjeli sú jim, kromě těch vozóv, kteříž jinýma dvěma