[262r]číslo strany rukopisuřečeném Cheb s ním sú mluvili poslové, kteřížto poslové, přijevše do Čech, pravili sú, že král sám nemóž jich ubezpečiti k slyšení, ale sněm, kteříž bude, snad súditi bude krále i papežě. Oznámili sú také tíž poslové, točíš Matyáš Lauda, hajptman piesecký, a kněz Markolt táborský, že tu ve Chbě mluvili králi a biskupóm, že Čechové, když jim bude dáno svobodné slyšenie, chtie okázati a dovésti své viery Písmem, kteréhožto strana protivná nechce dopustiti. Viece tíž poslové pravili sú, že mnozí Němci a jiní cizozemci silně sě zbierají, chtiece do země české tohoto léta nepřátelsky vtrhnúti, kteřéžto vypravovánie stalo sě jest skrze dřéve řečené posly ve čtvrtek na den Těla božieho na Novém Městě na rynku ve mšě slúženie.

Léta téhož v neděli před svatým Vítem stala se jest veliká potopa a zvodněnie u města Kúřimského z náhlého dště, kterakýž déšť ode sta let nebyl jest viděn ani slyšán. A tu špitál s nemocnými, sladovny i domy pod tiem městem i s lidmi to zvodněnie vyvrátilo a vzalo jest preč. A stránka zdi městcké zbořena jest tú vodú.

To když sú vypověděli, Čechové mnozí, točíš pražané, kněz Prokop, vódcě táborský, sirotci a jiná mnohá města se pány korúhevnými[aq]korúhevnými] koruchewnymy, sjeli sú sě ku Plzni a čekali sú cizozemcóv nepřátel, a potom u lesa bavorského. A když sú sě báli vtrhnúti do země a prodlévali, Čechóm sě špížě nedostalo, z nichžto,