Tuto se počíná předmluva dospělého muže Gvidona z Kolumny[a]Kolumny] Golumny mezánské na Kroniku trojánskú etc.cizojazyčný text
Kterakžkoli dávné věci novými druhdy zapadají, však někeré věci dávné dávno pominuly jsú, kteréžto svú velikostí duostojny jsú živúcie paměti, takže ani jich vetchost slepým uhryzáním muož zahladiti, ani minulého času vetchá léta usnulú mlčedlivostí zavřieti. Neb trvají v nich dřieve dálých věcí velebnosti ústavná vzpomínanie, kdyžto od předkuov ku potomním řeč bývá věrným písmem popsána, a dávných skladačuov věrná popsánie, kterážto svým zachováním minulé jakožto přítomné miernějie okazují, a mužuov statečných, kteréžto dlúhý věk světa dávno skrze smrt pohltil, bedlivým čítaním knih živé obrazy našim duchóm oznamuje.
Protož trojánského města zrušenie nenie hodné, by kterého dlúhého času vetchostí bylo zahlazeno, jedno aby ustavičným zpomínaním kvetlo na mysli lidské, mnohých písařuov ruka věrným písmem popsala jest. Mnozí také skladači této příhody stálú pravdu obyčejem hercovým v rozličná podobenstvie sú přetvařovali, takže sú shledáni v nepravdě, ale vymyšlené básně sepsavše. Mezi nimižto za svých dnóv převeliké vzácnosti Omérus, skladatel řecký, ty dálé věci, púhú a prostú pravdu, v chytré rozprávky proměnil jest, zamýšleje mnohé věci, kteréž jsú se nedály, a kteréž jsú se dály, jinak přetvařuje. Neb jest pravil, že by bohové, jimž se jest klaněla dávná zpohanilost řecká, oni trojánského města dobývali, a v lidské tvárnosti bojujíce, mnozí z nich sešli. Jehožto bludu mnozí chytrci všetečně následujíce, dali sú vtipným srozuměti, že Omérus byl skladač básnivých zámysluov; a oni v tom jeho následovníci byli, píšíce knihy rozličné. Protož Ovidius sulmonenský rukotržným skládaním ve mnohých knihách obé jest zuosnoval a mnoho zámysluov k zámyslóm přičinil, a mezi tiem někde druhdy pravdy neopúštěje. Také[b]Také] Tak Virgilius v knihách svých Eneidorum[c]Eneidorum] k Eneydorum píše, jakžkoli vždy, když se skutkuov trojánských dotekl, světle pravdu. Avšak od druhých zámysluov Omérových nechtěl své ruky zdržeti.
Než aby věrných písařuov pravá písma o těch dálých věcech mezi lidmi na západ slunce přebývajícím v budúcích časiech věčně zuostala k úžitku, zvláště těm, ješto kroniky rozličné čítají, aby uměli rozeznati pravdu od křivdy, a ku prospěchu udatenstvie lidu rytieřského, ty věci, kteréž skrze Dita řečského a Dana trojánského jsú popsány, kteřížto v ty časy byli přítomni u vojskách, a co jsú očitě spatřili, to jsú věrně popsali, a skrze mě, súdci Gvidona z Kolumny mezánské, v tyto knihy jsú sepsány, jakož to v jich
