[59v]číslo strany rukopisuna to vynaložil. A tak ten dobrý, ctný Eilenšpigel z Berlína preč šel a nikdež dobré pověsti po sobě nenechal, i šel do Lipska.
Historia LIIII.
Kterak Eilenšpigel v Lipště kožišníkům živou kočku do zaječí kůže zašil, a do pytle vsadiv, kožišníkům ji prodal
Eilenšpigel rychle lotrovství své vymejšleti uměl. Když v Lipště o masopustě kožišníci svuoj cech pospolu měli, přihodilo se, že by byli rádi zvěřinu jedli. Srozuměv tomu Eilenšpigel, pomyslil sobě, řka: „Kožišník v Berlíně za mou práci nic mi nedal, tito kožišníci to zaplatiti mně mají.“ S tím do hospody své šel. [60r]číslo strany rukopisuI měl ten hospodář pěknou kočku, tu Eilenšpigel pod sukni svou vzav a kuchaře za kůži zaječí prosil, pravě mu, že tim čisté bláznovství chce provesti. Kuchař dal mu tu kůži, do níž on tu kočku zašil, a oblekše se v sedlské šaty, stál před rathauzem a zvěřinu svou pod sukní[gc]sukní] Sukni v skrytě držel tak dlouho, až kožišník jeden k němu přišel. I ptal se ho Eilenšpigel, chtěl-li by dobrého zajíce[gd]zajíce] Zagice koupiti, a ukázal mu ho, tehdy smluvili se spolu, že mu čtyry stříbrné groše za ten zajíc[ge]zajíc] Zagic dal a šest peněz za starý pytel, v němž zajíc[gf]zajíc] Zagic ležel, i nesl ho kožišník do domu cechmistra jejich, kdežto všickni pospolu byli, veseli jsouce, tedy kožišník ten pověděl jim, že čistého, živého zajíce[gg]zajíce] Zagice koupil. Když pak masopust míti chtěli, pustili zajíce[gh]zajíce] Zagice, aby po zahradě běhal, štvali na něj psy a kratochvíl s nim míti chtěli, psi za zajícem běhali, on pak nemoha utéci, na štěpy vzhůru skákal a říkal: „Mňau, mňau.“ Slyševše to kožišníci, řekli: „Ó, však jest nás kočkou vošidil, zabíme ho.“ Ale Eilenšpigel, šaty proměniv, preč utekl.
Historia LV.
[60v]číslo strany rukopisuKterak Eilenšpigel jednomu koželuhu kuože stolicemi a lavicemi uvařil v Brunšveiku na domě
Když pak Eilenšpigel z Lipska šel do Brunšvíku, k nějakému koželuhu přišel, a bylo času zimního, i myslil sobě takto: „Ty musíš s timto koželuhem zimu tuto přetrpěti.“ I zjednal se u něho. Když pak již týden u koželuha byl, trefilo se, že koželuha jinám k jídlu pozvali, a na ten den Eilenšpigel měl kůže zahřívati, tedy řekl koželuh Eilenšpiglovi: „Zvař tento plný džber koží.“ Odpoěděl Eilenšpigel: „Učiním tak, ale jaké dříví mám k tomu vzíti?“ Řekl koželuh: „Co potřebí se ptáti,
