jest se v Týru začal a na Rajně Kolíně vykonal) dotčený císař římský, spolu s korfiršty, knížaty a jinými stavy svými opět další přísnou zápověd proti již jménovanému pití učiniti měl, ješto té nepochybné a celé naděje sme, že ne všickni (a zvláště pak stavu a povolání vyžšího) znaje toho hodné příčiny býti, takové zápovědi se přídržeti a jí zpravovati budou. A nýbrž i o tom dokonale držíme, že spíše v smích a potupu (jakž jest se pak prvé dálo) obrácená, a tak naposledy nám všelijak beze škody bude.
Ale však poněvádž proto i nás se v tom také nemálo dotejče, takže některá knížata a jiní stavové takovému připíjení tajně a skrytě protivní a odporni jsouc, jestliže by náše věrné rytířstvo (čehož jest se obávati) podlé vůle své od nás odvésti neb odvrátiti nemohli, ale na obecný lid (kteréhož bychme také nerádi opustili), že by nějakou pokutu a trestání uložiti chtěli, tudy a tak nám omyl a zmatek i také škodu přivésti usilujíc.
Z té příčiny vidí se nám zvláštně zapotřebné býti, abychom sobě proto toho tak lehce nevážili, ačkoli o to se příliš velmi nestaráme, co sic někteří mniší a kněží na kazatedlnicích i také na zpovědi proti dotčenému připíjení volají a o to se vstěkají, kdyby toliko hlavy vyžší a osoby vážné v tom nám se neprotivily. Neb kdyby ti
