vzkládaly a je tím nemálo obtěžovaly, takže od dávního již času o to snažně a velikou pilností usilujíc, však proto pod poslušenství a správu náší sme jich nijakž přivésti nemohli. A jestliže sou pak někteří (jichžto nemalý počet jest se nacházel) v jiných jakýchžkoli věcech v službu a poddanost náší se poddali, tehdy služebníci Krista, protivníka našeho, vidouc mnohého z těch, kteříž sou se pití zdržovali, tak sou se proti nám natahovali a pozdvíhali, ješto kdyby pití v ůbyčej sobě byli vzali, k tomu by nijakž přijíti bylo nemohlo, a nýbrž snadno by se toho bylo bránilo.
Až teď teprv, nepochybně ode třidcíti let, skrze některé tovaryše i také znamenité a poctivé služebníky náše při mladých lidech (kteříž sou ne tak zatvrdilé mysli jako jich rodičové byli) k tomu sme přivedli, že sú se již také svrchu dotčených prvé odporných zemích na věčím díle (co se lidu služebného, jízného i pěšího i také těch, kteříž jich potřebují aneb v dobrém tovaryství s nimi státi chtějí, dotýče) v vejš jmenovanou službou a povinností naší poddali, na čemž my veliké vítězství a potěšení a přitom i nemalou naději k potomnímu dobrému našemu měli sme a máme. A nýbrž ty a takové, kteříž sou toho počátek jednatelé a i zjednatelé a obdržitelé byli, na věčné a budoucí časy z paměti naší vypustiti nemíníme.
