je[9]číslo strany rukopisudnoho na prodají měl a ten že by nebyl nezpůsobný, k tomu i věku dospělého, toho že by jemu prodati chtěl. Kupec ten žádal, aby jemu jej ukázal. Tu zavolal Zenas Ezopa a ukázal jej tomu kupci. On pohleděv na nepodobu jeho, řekl k Zenovi: Odkudž jest ten hrnec an k hlavni podobný, zdá mi se, že jest trubačem mezi potvorami mořskými, když se potkávati mají, tak má veliká durmatá líce, pravím, kdyby nemluvil, zdál by mi se kožený sud býti. Protulis mne neřeste s cesty svedl. Já jsem se nadál, že mně chceš něco hodného a žádostivého, k tomu pěkného prodati. A to pověděv, bral se zase na cestu, odtud odcházeje. Ale Ezop šel za ním a řekl: Poshověj chvílku. Kupec odpověděl: Slyšíš-li, nemeškej mne, ať já předce jdu, neb mi žádného užitku[t]užitku] Vžitu nemůžeš přinesti, bych tě pak i koupil, však by mne lidé nazvali špalkův aneb kláptův kupcem. Tedy řekl Ezop: Pročs pak sem přišel? Odpověděl kupec: Myslil jsem něco užitečného koupit, ale ty jsi mně velmi nepřístupný a nepodobný a takové koupě já nepotřebuji. Tedy Ezop řekl: Jestli mne ty koupíš, nemáť na škodu býti. Zase řekl kupec k Ezopovi: K čemu by mohl užitečný a potřebný býti? Ezop řekl: Kdyby v obydlí tvém [10]číslo strany rukopisuaneb v domu nějaké plačtivé a svévolné děti měl, teda mne kup a udělej mne nad nimi[u]nimi] njmi mistrem, neb bezpochyby báti se mne budou co masopůstní larvy. Kupec ten, jsa jeho slovy pohnut, žádost měl koupiti ho. A obrátiv se zase k Zenovi, řekl: Co šanuješ tu vonuci? Zenas odpovídaje řekl: Nechceš-li mi za něj tří kop mišenských dáti, dej mi za něj ale tři haléře, neb já to dobře vím, že ho sic nebudu moci prodati. A kupec, dav tři haléře za něj, jel s Ezopem do města.

Když pak chtěl do prodajného domu jíti, tu dvě pacholátek, uhlídavše Ezopa, velmi se ho lekli a křičíce utíkali na lůno mateřem svým a tváře skrejvali, aby naň nehleděli. Tedy řekl Ezop k kupci: Již vidíš, že můj důmysl pravý jest, neb hned, jakž mne ty děti uhlídaly, za masopůstní larvu mne měly. Kupec se k tomu uškrnul a řekl k Ezopovi: Vejdi tam a pozdrav svých spolutovaryšův. Ezop pak všed, nalezl tam sedící, čisté, poctivé a dosti osobné mládence, k kterýmž řekl: Spoluslužebníci moji[v]moji] mogj, zdař vám Pán Bůh. Oni pak, když naň pohleděli, řekli sami mezi sebou: Přísaháme[w]Přísaháme] Přiſáháme slunci, žeť toto jest velmi nepodobný člověk, co chce náš pán s ním dělati? Nu ještě až dosa[11]číslo strany rukopisuvád