poha[p5v]číslo strany rukopisunům oddaného, kterýž v evanjelium Kristovu nad jiné apoštoly mezi pohany nejvíce pracoval a za tou příčinou i putoval, tak, že všecku téměř Azií naskrze prošel, mnohé ostrovy v moři Prostředzemním a Velikém navštívil, až se i do Europy a do Říma i do Hišpanie dostal. Z čehož se na rozum dává, jak se v brzkém času evanjelium sv. téměř po všem světě rozhlásilo a s jakým prospěchem práce apoštolské mnozí národové z temností pohanských ku pravému světlu víry Kristovy přivedeni. Nebo ačkoli putování a cesty všechněch svatých apoštolův, kteréž Kristus Pán na všecken svět s kázaním svého evanjelium vyslal, v této kníze vypsati se nemohly, protože jich sv. Lukáš v historii své apoštolské nepoznamenal, však nic méně samy cesty sv. Pavla patrně to vysvědčují, což David duchem prorockým o rozšíření království Kristova v žalmu napsal, že mu Bůh Otec dal národy za dědictví a končiny země za vládařství jeho. Nebo dříve čtyřidcíti let po vstoupení Syna Božího na nebe takměř všecken okršlek země učením Kristovým naplněn a všickni národové panství jeho podmaněni od málo kolikas sprostných, nepatrných a neučených rybáříků, kteřížto, vyšedše z Jeruzaléma z lidu všechněm jiným národům ohyzdného a zavrženého, prošli všecky krajiny až do Hišpanie, anobrž až do nejzadnější Indie, smrt Spasitele našeho nevinnou za hříchy lidského pokolení a v té smrti hříchův odpuštění z milosti a darmo, spasení a život věčný, proti rozumu a moudrosti světa zvěstujíce a smrt také s ochotností a vesele pro něho podnikajíce. Čehož svědkové jsou i dnes mnohé i v nejdalších končinách krajiny, k nimžto sic žádná moc lidská přístupu míti ani jich sobě v služebnost podrobiti nemohla, kteréžto však až posavád Kristu slouží a jméno jeho vyznávají.

Tyto tedy a jiné věci já maje v svém uvážení a vida, že se takových kněh v jazyku našem nenachází, poodložil jsem na stranu jiných prací povolání svého a vzal před sebe již dotčené Itinerarium S. Scripturaecizojazyčný text, abych je na česko přeložil, předně pro zvelebení cti a slávy Božího jména, potom pro obecný úžitek a rozšíření národu a jazyka našeho slovanského, a nelituje v tom ani práce, ani statečku svého, s nemalým nákladem vytisknouti sem dal. Kteroužto již českou knihu, aby naším obecným a prostým lidem, ješto jiných jazykův, kromě mateřského, neumějí (neb snad učení a slavní potřebovati toho nebudou), tim spíše v známost vjíti a vzácnější býti mohla, ano i proti utrhačům a pomluvačům (jimž se nic nelíbí, čehož sami neudělali) podstatnější ochranu spolu se mnou měla, pod jménem Vaši Milosti nyní na světlo vydávám, maje přesevzetí svého tyto příčiny: