[510r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesyna a nazuoveš jméno jeho Ježíš. L1,32 Tenť bude veliký a syn Najvyššieho slúti bude. A dáť jemu pán buoh stolici Davida, otce jeho, a kralovati bude v domu Jákobovu na věky L1,33 a království[11]království] kralowſtwie tisk jeho nebudeť konce.“ L1,34 I řekla jest Maria k anjelu: „Kterak se stane toto? Neb já muže nepoznávám.“ L1,35 A odpověděv anjel, řekl jie: „Duch svatý shuory sstúpí v tě a moc Najvyššieho zastiení tobě. A protož i což se narodí z tebe svatého, slútiť bude syn boží. L1,36 A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i onať jest počala syna v starosti své. A tentoť jest měsiec šestý té, kteráž slove neplodná, L1,37 neboť nebude nemožné u boha všeliké slovo.“ L1,38 I řekla jest Maria: „Aj, dievka páně, staniž mi se podlé slova tvého.“ I odšel jest ot nie anjel.

L1,39 Tehdy povstavši Maria v těch dnech, brala se na huory s chvátaním, do města Judova, L1,40 i vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžběty. L1,41 I stalo se jest, když uslyšela pozdravenie Marie Alžběta, zradovalo se nemluvňátko v životě jejiem i naplněna jest duchem svatým Alžběta L1,42 a zvolala jest hlasem velikým a řekla: „Požehnaná ty mezi ženami i požehnaný plod břicha tvého. L1,43 A odkavad mi to, aby přišla matka pána mého ke mně? L1,44 Neb aj, jakž se stal hlas pozdravenie tvého v uších mých, zplesalo jest nemluvňátko radostí v životě mém. L1,45 A blahoslavená, jenž si uvěřila, nebť dokonány budú na tobě[12]na tobě] navíc oproti lat. ty věci, které sú pověděny tobě ode pána.“ L1,46 I vece Maria: „Velebí duše má hospodina L1,47 a zradoval se jest duch muoj v bohu, spasiteli mém. L1,48 Neb jest vzezřel na pokoru dievky své, a aj, z tohoť mě zajisté blahoslavenú budú nazývati všickni národové, L1,49 neboť mi jest učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho L1,50 a milosrdenstvie jeho od pokolenie až do pokolenie bojícím se jeho. L1,51 Učinil jest moc v ramenu svém, rozptýlel pyšné myslí srdce jich. L1,52 Ssadil mocné s [b]označení sloupcestolice a povýšil pokorných. L1,53 Lačné nakrmil dobrými věcmi a bohaté opustil prázdné. L1,54 Přijal Izrahele, sluhu svého, rozpomenuv se na milosrdenstvie své, L1,55 jakož mluvil jest k otcóm našim, k Abrahamovi a k semeni jeho na věky.“ L1,56 I ostala jest Maria s ní jakožto za tři měsiece a navrátila se do domu svého.

L1,57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila jest syna. L1,58 I uslyšali sú súsedé a přátelé její, že jest zvelebil pán milosrdenstvie své s ní, i spoluradovali se s ní. L1,59 I stalo se jest v den osmý, přišli sú obřezovati dietěte i nazýváchu je jménem otce jeho, Zachariášem. L1,60 Tehdy odpověděvši matka jeho, řekla jest: „Nikoli, ale slútiť bude Jan.“ L1,61 I řekli sú jí: „Však nižádného nenie v rodu tvém, ješto by slul tiem jménem.“ L1,62 V tom dávali návěští otci jeho, kým by ho chtěl nazvati. L1,63 A požádav deštičky[13]deštičky] pugillarem lat., tabulam var., napsal jest řka: „Jan jest jméno jeho.“ I divili sú se všickni. L1,64 A ihned otevřela se usta jeho i jazyk jeho i mluvil jest velebě boha. L1,65 I stal se jest strach na všecky súsedy jich a po všech horách judských rozhlašováchu se všecka slova tato. L1,66 I položili všickni, kteříž slyšali, v srdci svém řkúce: „I kteraké[14]I kteraké] Quis, putas lat., Quid utique var. toto dietě bude?“ Neb zajisté ruka páně bieše s ním. L1,67 Zachariáš pak, otec jeho, naplněn jsa duchem svatým, i prorokoval řka: L1,68 „Požehnaný pán buoh izrahelský, neb jest navštievil a učinil vykúpenie lidu svého L1,69 a vyzdvihl nám roh spasenie v domu Davida, služebníka svého, L1,70 jakož jest mluvil skrze usta svatých, kteříž od věku sú, prorokóv jeho, L1,71 vyproštěnie z nepřátel našich a z ruky všech, kteří nás nenáviděli, L1,72 aby učinil milosrdenstvie s otci našimi a rozpomenul se na svědectvie své svaté, L1,73 na přísahu, kterúž jest přisáhl k Abrahamovi, otci našemu, že se nám sám dá, L1,74 abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsúce vysvobozeni,