čarodějec, -jcě m.
k čár, -a/-u a dieti, děju, děje
čarodějník, kouzelník, kdo provádí „čáry“
Ojed. doklad z BiblOl Ex 7,22; na základě tvaru nom. pl. ċzaroydyeyczi nelze vyloučit ani zákl. podobu nom. sg. čarodiejcě. Sr. čárník, čarodějník, kúzedlník
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
čarodějec, -jcě, masc., čarodějník, Zauberer; stsl. čarodêicь incantator; z -dêjьcь. — Učinichu takéž cżarodyeyczi egipſſtij malefici Ol. Ex. 7, 22.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čarodějec, -jcě, čarodějník, čaroděník m. čaroděj, kouzelník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.