|
|
|
čár, -a/-u m. sr. stsl. čarъ 1. čár, kouzlo, čin s nadpřirozeným účinkem 2. čarování, kouzlení, magické jednání, zvl. věštění, hádání ap. 3. zvl. pl. magická praktika, zvl. kouzelné znamení, zaklínání, zaříkávání ap. 4. zvl. pl. magický prostředek, ochranný amulet, „návuz“, omamný nápoj ap. 5. magie, kouzelnictví 6. kouzelnické nadání, magická vlastnost Sr. čár, -a, čára, kúzlo, lék, ohničár, praktika, věščík, větročár, vodočár, zaklínanie, zemičár, zohničár a I. Němec, LF 103, 1980, s. 31–39 Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
čár, -a m. k čár, -a/-u kouzelník, čarodějník, kdo provádí „čáry“ Sr. čarodějec, čarodějník, věščec Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
čár, -a (?), -u, masc., Zauberei; stsl. čarъ masc. a čara fem. incantatio. — Nenie czar v Jakubu non est augurium Mus. Num. 23, 23, cżar augurium Ol. tamt., ċar augurium MamV. Každý czar jest smrtelný hřiech Štít. uč. 8a; každé kúzlo, každý czar jest přestúpenie křesťanské viery Štít. ř. 300b. Ješto mějiechu vieſſtebny czzar pythonem Ol. 1. Reg. 28, 3, t. 28, 7. (Král) czaru hledaje divinationem quaerens t. Ezech. 21, 21. Od przieliſſneho czaru a diabelſtwie LékA. 99b. — Častěji plur.: (Šimon) ſie czari obchaziewaſie Pass. 294; dali se črtu oklamati i přijeli se czarow Štít. uč. 7b; jej črtie u povětří nosili skrze czaary Štít. ř. 88a; jako j’ byl czaary Samuel vzřkiešen t. 181b; kúzla i czarowe Vít. 97b; uměnie czary i zlato dělati NRada 1555; (jestli by kdo) trávením neb čáry byl omížden HusE. 3, 207; czzarzí lživí auguria mendacia Lit. Sir. 34, 5, Ol. tamt; vždy-li sú jim jich czary spomohly Tkadl. 7b; věřě w czary a léky Alb. 94a; czarowe divinationes MamV. 20b; czari zatratil delubra tamt.; svými carzi (sic) magiis Koř. Act. 8, 11; o czarziech, ješto jeden druhého oczaruge LékA. 99b; pro množstvie ċarow tvých maleficiorum tuorum Pernšt. Isa. 47, 9; dokonalý w umyeny czaruow in arte magica GestKl. 244; pilen byl czaruow Ben. 4. Reg. 21, 6. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čár (častěji pl. čáry) m. kouzlo, čarování; každé kúzlo, každý čár jest přestúpenie křesťanské viery Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|