|
|
|
é interj. 1. nálad. aj, ach, och, ó, běda; vyjadřuje různé osobní pocity (zvl. bázeň, utrpení, údiv, rozčarování), popř. dětský pláč 2. ve větách žádacích citově zdůrazňuje žádost n. přání; v oslovení níže postavené bytosti citově zdůrazňuje naléhavost výzvy; v oslovení výše postavené bytosti vyjadřuje respekt a bázeň před oslovovaným objektem; ve spojení s kond. ach kéž, kéž, ať 3. ve funkci partik. a, i; uvozuje výpověď Ad 3: doklady z BiblDrážď Ap 6,11; 6,12; 17,1; 17,7; 19,11 a 21,9 alternují s iniciálovým i v BiblOl a et ve Vulgátě; sr. též F. Kopečný, Etymologický slovník slovanských jazyků 2, Praha 1980, s. 182. Sr. a, ej, ež, i, ó Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
é, interj., zvyšující význam žádosti při impt. a kond., jindy význam toužení atp. — e, žádný mistře, rač vesel býti! Mast. 215. Ee, hospodine, neostávaj mne! Modl. 16a. Ee pohověj mi… Štít. uč. 35a. Ee rozmyslte sě, ubohé panie t. 139a. Ee, má duše, neroď býti marna! Štít. ř. 176a. A spí-li ť Ježíš v srdcích vašich, ee probuďte jej modlitvú! t. 95b. E, králi, páni, tak zde panujte! ŠtítMus. 44a. ee, ač sme hřiechem… odstúpili, navraťme se! ŠtítBud. 73. Ee pověz nám něco o tom… t. 198. e nezahoň mě s svú svatú očí! Krist. 47b. Ee, mój brachu, ne tak sobě teskni! Kruml. 339b. — E bych toho jista byla, jež… Pass. 289. ee bych… byl již v oněch dnech s Kristem! ŠtítBud. 77. — Ee běda mně! Kruml. 339a. Ee hoře, že jsme se kdy narodili! ŠtítOp. 301b. Ee, kudy sě jest zlý svět tam vlúdil! ŠtítBud. 173. Ee, kterak by již sě slušalo nám vzhóru (sě) pozdvihnúti! t. 185. Ee, kterak sě jest dnes slavně jměl král Ol. 2. Reg. 6, 20. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
é interj. ó, ach (často vyjadřuje toužení, ev, při imper. nebo kondic. intenzifikaci žádosti): é, hospodine, neostávaj mne!; é, bych toho jista byla Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
é interj. = ach Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|