1. pustina, neobydlené území: král … uhlédav pustinu velikú, ku přiebytku lidskému hodnú pro mnohú plodnost, i vydal jest ji lidem k těžení, kteráž jest i podnes Nová země nazvána, plná lidí, obilé i ovotce TrojK 115r; když ji našel anjel páně u studnice vody na pustině, kteráž je na cestě Sur na púšti BiblPraž Gn 16,7 in solitudine

2. místo bez vody, vyprahlá krajina, poušť: ješto potom dlúho po sledu hledavše i nalezechu jě, nebo v těch pustinách piesečných jest znáti sled jako po sněhu OtcB 122v in locis illis arenosis; u pustinách múřenské země, u miestech pieskovatých, tu když malé hnutie větra bude, inhed šlépějě po cěstě chodících zameteny bývají ComestC 3r in desertis

3. zpustošené místo, poušť (kniž.): bude země ejiptská u púšči a v pustinu BiblDrážď Ez 29,9 in solitudinem; města i obydlé hradův i klášterův … i s jich obyvateli zbořena jsou a zkažena a v pustinu neobyvatedlnou až do dnešního dne uvedena a shlazena jsú HerHus B3r; (o stavbě ap.) ruina, zřícenina, trosky: ti, ješto bydlé v zbořených pustinách v těchto v zemi izrahelskéj BiblDrážď Ez 33,24 (v sbořeních BiblLit) in ruinosis; „položiti v pustinu“ v. položiti IV/1 – fig.: zdali pustinú učinil sem sě [Bůh] israhelskému lidu aneb zemí pozdní? Pror Jr 2,31 solitudo

4. neobhospodařovaná, hospodářsky nevyužívaná nemovitost, zvl. neobdělávaný pozemek: uptali jsme se, že by všechna blata a pustiny, kteráž nemohla požívána býti pro hlubokost bezednú, až dosavad k nám jsú příslušela a příslušejí ArchČ 16,152 (1464); ves pustú Nasklovice … s rolí oranú i neoranú, s lidmi platnými i neplatnými, s usedlými i s pustinami … ve dsky vkládám DeskyMorBrn 60 (1493)

5. bibl. pustota, spoušť, zpustlost, stav zpustošení: ostavena jest v městě pustin<a> (puſtim rkp.) a strašná núzě porazí brani BiblDrážď Is 24,12 solitudo; solitudinis pustoty jejie, pustiny VýklKruml 26v (Lv 26,34: tehdy líbiti sě budú zemi soboty jejich po všě dni púště své BiblOl, zpustilosti BiblPad, zpuštěnie BiblPraž)