1. bibl. čeho (územního celku) pustota, zpustlost, stav zpustošení: po skonání bojě určena [bude] pustotina Pror Dn 9,26 desolatio; na zemi také pamětliv budu, kterážto když by opuštěna byla od nich, slíbí sě sobě v sobotách svých trpiec pustotinu pro ně BiblPad Lv 26,43 (púště BiblOl, pustotu BiblLit) solitudinem

2. sg. i pl. pusté, zpustošené místo, poušť (kniž.): za záhubu pustotin, ješto jste opustili a zahubili, … pat set vah dajte BiblDrážď 1 Mach 15,31 (pustotiny BiblOl, pustiny BiblPad) exterminii; král amonitský pošle jeho, aby zabil duši tvú [panovníkovu] a aby osědl zemi pustú … I vece Godolias: … Nenieť k pravdě podobno, by v takéj pustotině tu zlost plodil ComestC 216v (sr. Jr 40,15) in tali desolatione; (o stavbě ap.) ruina, zřícenina, trosky: bóh náš … sklonil na nás milosrdenstvie před králem perským, aby … povýšil domu boha našeho a zdělal pustotiny jeho BiblPad 1 Esd 9,9 (pústky BiblOl) solitudines

3. sg. i pl. pustina, neobydlené území: na ty pustotiny, ješto jsú okolo moře Mrtvého, šli [mniši] OtcE 154r in eremum; Sinaj ta hora slóve, pustotina Sinaj CestMandS 18v (púščina CestMandB, pustina CestMandM)

4. neobhospodařovaná, hospodářsky nevyužívaná nemovitost, zvl. neobdělávaný pozemek: uvázala se v zboží mé, nemající k tomu práva, v pustotiny, což sluší k Malé Řečici, a v lúky a v les Půh 3,306 (1447); VMti z těch lidí i nějaké poplatky platí, s lesuov, s jiter, s pustotin ArchČ 14,234 (1474)