pusta, -y f.
pusto, -a n.
ojed. pusté, -ého n.
k pustý
1. bibl. poušť, pusté místo bez vody: veseliti sě bude pusta na cestě EvOl 203v (Is 35,1: púščě Pror, opuštěná BiblPad, pusta (n. pustá?) BiblPraž) deserta
2. neobhospodařovaná, hospodářsky nevyužívaná nemovitost, zvl. neobdělávaný pozemek: drží [žalovaná] její [žalobkyně] dědictví: pusty, lúky, lesy, rolí Půh 3,209 (1446); to pusto má [pachtýř] osaditi synem svým ArchČ 17,291 (1490)
3. pustota, zpustlost, stav zkázy: najkraší mužie tvoji od mečě sejdú … a pusto na zemi sěde Pror Is 3,26 (též BiblOl, zpuštění BiblPad, pusté BiblPraž) desolata