1. bibl. zvl. pl. (čeho [úrody, dobytka ap.]) prvotiny, Hospodinu obětovaný první díl zralých a nejlepších plodin a prvorozených samčích mláďat; „p-ny synóv“ prvorození židovští synové vykupovaní jako obětní dar Hospodinu: také biechu kněžské oběti, prwotyny a sliby a prvorozené ComestC 95a primitiae; prvý den…velikonoční slavný slovieše také hod prwotyn, neb v tu dobu nové obilé obětováchu t. 106b festum primitivorum; otdělíte prwotiny hospodinu z pokrmóv vašich BiblPad Nu 15,19 (prvnie úrody ~Ol); prwotiny všelikého ovotcě každého dřěva…i prwotiny synóv našich i bravóv našich…, aby byly obětovány do domu boha našeho kněžím t. Neh 10,35–36 (prwotiny…prvorozené syny ~Praž, prvnie ovotcě…prvorozencě ~Ol, prvnie užitky…prvorozence ~Lit); zbil jest [Bůh]…prwotiny každého úsilé jich t. Ps 77,51 (v. prvenstvie 2); prwotiny užitkóv zemských pustil jest jemu [Árónovi Bůh] t. Sir 45,25 (prvnie užitky obilé zemského ~Drážď); prwotiny pokrmóv t. Ez 44,30 (prvnějšie věci ~Drážď, prvnie věci ~Lit); cti Pána z statku tvého a z prwotiny všeho obilé tvého AlbnCtnostA 79b; v. též nositi II/3 ║ Abram jemu [Bohu] desátek da ze všie kořisti, to sě prvé o desátku daně čte, ale prwotyny ot Ábele ComestC 24a primitiae jako obětované prvotiny (?); prwotiny Ducha majíce RokPostB 344 (R 8,23: v. prvnost 1; fig.) závdavek darů. – Sr. obět 3, obilé 2, počátek 6, prvnie n. 2, prvorodiny, prvoroźené n. 1 a 2, prvoroźený adj. 2, prvota 1, prvožitky

2. bibl. pl. (čeho [zasvěceného]) pruh země oddělený Hospodinu jako obětní dar („prvnota“): otdělte prwotiny Pánu posvěceného [dílu] z země nadél a našíř BiblPad Ez 45,1 (prvnějšie strany ~Drážď) primitias, pod. t. Ez 48,14; bude svatyně u prostřednie prwotiny, kteréž otdělíte Pánu t. Ez 48,9 (prvnoty ~Lit); prwotiny svatyně kněžské t. Ez 48,10 (prvnoty ~Lit), pod. t. Ez 48,18 (podlé přědních věcí svatyňských ~Drážď, podlé prvních věcí svatynných ~Lit); všěcky prwotiny pětmezcietma tisícóv po pětimezcietma tisících na čtvero rozděleny budú v prwotiny svatyně a k vládařství města t. Ez 48,20 (všecky věci ~Lit)

3. relig. NZ [v doplňku u sloves vyvolení ap.] první boží vyvolenec, první spasený člověk: kterýž [Bůh] vás vyvolil prwotiny v pravdě viery JakZjev 176b (sr. 2 Th 2,13); že jest vyvolil vás buoh prwotiny k spasení BiblPraž 2 Th 2,13 (prvních ~Drážď) primitias; tiť sú kúpeni z lidí prwotiny bohu a Beránkovi t. Ap 14,4 (v. prvěnec 2) ║ ty s [papeži] dědic apostoluov, ty prwotina (m. -nu) Ábel, vládařstvím Noe HilPřijA 16 (prwotinv ~B) primátem, prvenstvím (sr. počátek 5)