1. (koho/co komu kde) rozhlašovat, na všechny strany oznamovat, uvádět v obecnou známost; [boha, boží moc ap.] hlásat, zvěstovat: oznámil sem jim [lidem Ježíš] tvé [boží] jmě i ještě oznamugy EvRajhr 115b (J 17,26: známo učini ~Zimn, pod. i ost.) notum faciam; kto mě [Boha] oznamugi, život věčný obdržie BiblLit Sir 24,31 (~Pad, osvěcují EvOl, BiblDrážď, ~Ol, vypravují ~Praž) elucidant; hlas…oznamugicieho modlu z hory Efraim BiblLit Jr 4,15 (var. v. ohlašovati 1) notum facientis; divy činili [svatí], moc boží oznamugiċe KancJist 64; dřieveřečené zápisy…obnovujern, oznamujem, pojišťujem CJM 4/1,311 (1413) vyhlašujeme, zveřejňujeme; oznamowati tajemstvie Čtenie svatého BiblPraž E 6,19 (v. oznámiti 1); oznamugte mezi lidmi nálezky jeho BiblPraž 1 Par 16,8 (v. oznámiti 1); čemuž jiné učí a za dobré oznamugj [kněží], toho sami nečiní AktaBratr 1,358b jako dobré hlásají; ║ oznamowaſſe [prorok] skrze ducha svatého hlad veliký budúcí BiblOl A 11,28 (~Pad, vypravoval ~Praž) significabat ohlašoval

2. koho [provinilce] oznamovat veřejně jako viníka, prohlašovat někoho vinným: tento svatý zbor oznamuge, vyhlašuje a odsuzuje Jana Viglefa, že jest byl zjevný kacíř AktaKost 16b declarat; tuto (v Novém zákoně gl.) svazuje (vinného oznamuge gl.)…kněz HusBludM 204a (vinného ukazuje ~G); papež Lev je [manichejské] tiemto písmem oznamuge i klne je za svatokrádce JakKal 85a; ║ ony [židy děkující za uzdravení kněžím] oznamuge spasitel v nevděčnosti, a tohoto chválí z vděčnosti HusPostH 157b viní z nevděčnosti

3. koho [nepoznaného], co [skrytého], že…vyjevovat, odhalovat, prozrazovat; [o symbolu, snu ap.] znamenat: kterak uhašenie lampy oznamuge smrt kněze CestMandA 173a (v nadpise); vlk osobu…nepřietele oznamuge BřezSnářM 158b portendit; jakož smrad…oznamuge ji [smrdutou věc], tak hřiech…oznamuge člověka hřiešného HusPostH 138a; když jie [duši Kristus] tajemstvie pravdy své oznamuge VýklŠal 26b aperire; kterážto [znamení] kosti vyvinutie oznamugi LékSalM 716 signorum significantium; jakož to mnozí jeho [Šalamouna] sudové…oznamugi PrávHorT 153a (okazují ~S) manifestant; kláštera jména nepotřebí jest oznamowati HynRozpr 110a; sen oznamugicy budúcí věci BiblPraž Gn 41,11 (zázrak budúcích věcí ~Card, ~Ol, prorocstvie ~Pad) praesagum futurorum; jestli že je [„živé stříbro“] proměňuje v řečený prach, má oznamowati, že jest vysoké moci AlchLull 114; ║ oznamuge sě písař tohoto čtenie LyraMat 10b manifestatur uvádí se. – Srov. znamenati

4. co/koho komu uvádět ve známost, činit známým něco n. někoho, dávat vědět o něčem n. o někom: tento žalm učinil David, kteréhož točíš oznamowaly Davidodovi ŽaltPod 78a (v nadpise); slyšte…, jižť se na duchovnie chýlí konec této piesničky: oznamujiť vám sestřičky LyrVil 118; křičela jest [žena] oznamugiczy jemu [Ježíši] bolest svú ChelčPost 83a; počav ot Písma tohoto, oznamowal jemu [vladaři Filip] Ježíše BiblPraž A 8,35 (zvěstováše EvOl, pod. BiblPad, kázal jest ~Ol, ~Lit) evangelizavit; ║ mnohé…morduje [Zikmund], tak svú zlobu oznamuge Budyš 76a projevuje; designavi vypravoval sem vel oznamowal sem VýklKruml 221a (2 Mach 9,25: var. v. oznámiti 3) prohlašoval jsem králem (srov. oznamenati 1)

5. co, s větou obsah. (komu, přěd kým) oznamovat, sdělovat, dávat na vědomí; [před svědky] prohlašovat; [o autoritě] určovat, přikazovat: oznamujem [císař] tiemto listem všem, že…ArchČ 17,367 (1360); tuto Alexander posielá po všech krajinách perského královstvie oznamuge jim…AlexPovB 260b (v nadpise); my, poslové diábelští teď přede vším mnozstvím mocností tvých oznamugicze oznamugem, že…SolfA 105b; oznamuje [prorok], kterak sě máme obrátiti ku pánu bohu JakBetl 44b; kapitoly podepsané oznamugi, o kterých ranách…bude praveno LékRhaz 133 (v nadpise); oznamuji a túžím s žalostí VMti, že…pan purkrabie…kázal mě jieti měšťanuom ArchČ 14,24 (1446); jakož zákon božie oznamuje a chce AktaBratr 1,346b — jur.: pře jich obú stran Vašie Milosti oznamujem [měšťané] NaučBrn 2 předkládáme k rozhodnutí; Břiezek osvědčil a oznamugie, že…PrávOpav 1,41 (1441); mně [Řehoři Klarici] z Ličova o to…psali několikrát, oznamujíce své škody ArchČ 10,17 (1479); ║ když…jemu [držiteli] peníze ku položení hotové před rukama jsúc se oznamovaly Půh 5,100 (1484) se oznamovalo, že peníze jsou; dluhy oznamoval [pořizovatel závěti], kteréž…v registra nejsú vepsány ListářPlz 2,348 (1495) uváděl

6. na koho, o čem (komu) podávat zprávu (někomu), informovat (někoho) o někom n. o něčem; na koho, že…[na spáchaný čin] stěžovat si na někoho: oznamuge [Beliál] o nákladiech, ješto již na to [spor] naložil BelA 159b protestans; slyším, že by lidem dobrým na mě oznamoval [Jiří z Poděbrad], že bych já počal válku ArchČ 4,15 (1448); voznamujiť TMti…na pana Václava…, že mi…drží mé…zbožie ArchČ 14,41 (1448); neb nám nejedni oznamowali i psali o jich [bratří] běziech, y nichž se tajie KorMan 31a; ║ ona [vdova] toho dluhu platiti nechce oznamujíc naň [na nebožtíka] a pravíc, že…NaučBrn 47 odvolávajíc se na jeho slova

7. co, s větou obsah. (komu) vysvětlovat, vykládat: po tři soboty vykládáše jim [židům Pavel] z Písma, otvieraje a oznamuge, že jest Kristus měl trpěti BiblOl A 17,3 (~Pad, ~Praž) insinuans; vieru jemu [králevici Barlaam] křěsťanskú oznamuge a Písmo…vykládaje ŠtítBarlB 101 insinuans; jal se jich [neznámých přikázání Hus] jasně oznamowati HerHus A2b; Oznamuje Kristus tento chléb skrze věc skutečnú v této svátosti oltářní KorMan 44b

8. [o spise] co popisovat něco, vykládat o něčem: čtenie svatého Lukáše, jenž oznamuge jeho [Kristovo] kněžstvie LyraMat 6b describit; osmý rozdiel oznamuge cestu z Konstantinopole do Jeruzaléma CestMandA 162a (v nadpise); o obojím [božím a světském] sú písma apoštolská, v nichž se oznamují dělníci i dielo AktaBratr 1,147b