komu ot čeho, čeho, k čemu (?) odrazovat někoho od něčeho, zrazovat někoho z něčeho: žádali [tj. lid] na Samuelovi, aby jim dal krále…K tomu jim Samuel odrazowal a řka MartKronA 16a; toho mu [císaři hubení křesťanů] bránil a odrazowal súdce Plinius a řka MartKronA 100b widerriet im; lidu, kterýž k svému spasení prohledá, neodrazuiz od toho KorMan 145a. – Srov. otražovati 4

1. co odrážet, odstraňovat úhozem n. odstrčením: excutit odrazugye Slov Muz XII E 8,229b. – Srov. otraziti 1

2. [o obránci] odrážet útok, klást odpor: udatní jinochové miesto zdí sě postavujíce, silně odrazowachu BiblMuzSZ 2 Mach 12,27 (~Lit, otrazziewachu ~Ol, otbojováváchu ~Pad, odpierali ~Praž) repugnabant. – Srov. otrážěti 1

3. co [nežádoucího] zahánět, zapuzovat: všecka pekelná pokušenie i tělesná trápenie odrazuge a s člověka snašuje a silně obraňuje PříbrZamM 16a; všecka odrazuge [tesknost] pokušenie ŽídSpráv 141

4. koho/co ot čeho [dobrého] odvracet, odvádět: druhé odtahuje od viery hróza lidská…, třetie odrazuge lakomstvie tělesných věcí…, čtvrté…, že to [neřádné pečování] odrazuge od viery RokLukA 252b; ta troje věc [tj. světské záležitosti] odrazuge od té večeře [tj. nebeské blaženosti] RokLukA 297b (srov. L 14, 16–24); ║ pán buoh odrazuge Vaši Jasnost [tj. krále daného do klatby] od všeho tovařistva ŽídSpráv 99 vylučuje, vyřazuje z celého společenství. – Srov. otrazovati

5. co [tekutinu] nechávat zteplat, činit odraženým: slušie [v listopadu]…krmě teplé jiesti i pitie odražowati LékFrantC 20b