1. koho (ot koho) zahánět; [útočníka] odrážet: Zderad sě mezi Sasicě vrážě, ot knězě jě odrazye DalC 50,60 (aor.; odrazi ~L) virtreib (var.: slug); vytrhli sú z zástupu Alexandra, ano ho otrazzegij židé BiblOl A 19,33 (var. v. obrážěti 6) propellentibus…Iudaeis strkají kupředu; viec jím [Kristem] milost hýbala, než bázeň že by jej odráżela, nebál se RokJanB 154a (fig.); ║ blažený, kterýž odráżi ruce své od každého daru HusSvatokup 116a (Is 33,15 excutit: var. v. otřasovati) odtahuje; táhl je [židy Kristus] od toho, že naději měli v Abrahamovi…A když oni porozuměli, že on je odrážíe od toho RokJanB 141b že jim to upírá, nepřiznává

2. co [nežádoucího] (ot koho, ot čeho) zahánět, zapuzovat: věci studené složené, ještoť odrazegi tekuté mokrosti od údu LékSalM 819; on [Kristus] to odrazie od svých volených, aby se nelekali, nebáli té ukrutnosti RokLukA 254a

3. koho ot čeho [dobrého] odvracet, odvádět: ktož se chopí čeho dobrého…A kto od toho táhnú a odrazegi RokLukA 200b; tito [kněží], ješto odrazegi lidi od toho drahého pokrmu RokPostB 253

4. co [námitku] vyvracet, vylučovat, popírat: neodrážíe [Kristus] to, aby tu [v přijímání] nebylo jeho těla přirozeného…, proto ty všecky věci neodráżegi, aby tu nebyl svým tělem přirozeným RokJanB 108a; on Pán dvojím obyčejem zase to [námitky] odrážíe RokJanB 118a. Jen u Rok