|
|
|
otpuščovati, otpuščěvati, -uju, -uje ipf. (pf. otpustiti), préz. ojed. otpuščievá 1. koho kam pouštět někoho, dovolovat odejít někomu: Davida k otci otpuſſczowachu [od Saulova dvora] ComestC 145b remissus est. – Srov. otpúščěti 1 2. (co [viny, hříchy, trest] komu) odpouštět, promíjet: kto jest ten, ješto hřiechy odpuſſczyge? EvVíd 43a (L 7,49: odpuſſczuge ~Ol, otpúščie ~Zimn a ost., odpustí ~Klem) dimittit; kterýchž otpustíte hřiechy, odpuſſtigij sě jim EvZimn 25b (J 20,23: ~Beneš, otpúštějí sě BiblPad, ~Praž, odpuštěny sú jim EvSeit, pod. ~Víd, ~Ol, BiblDrážď, ~Ol, odpustie se ~Lit) remittuntur; že všěm vinným,…viny otpuſſczowaſſe ComestC 21b ut…parceret; skrzě ty odpuſtygie [Bůh hříchy], jímžto dává svú moc MatHom 122; když odpuẛtiewa neb zadržievá [Bůh] hřiechy HusPostH 75a in remittendis…culpis; všecky viny, nechuti i škody s obú stranú sobě vespolek…plně odpušťujíc (odpú- ed.) [znepřátelené strany] ArchČ 6,423 (1430); tomuť [pokornému Kristus] hned viece odpuſſtuge hřiechuov i muk ChelčArc 65a; ║ dokovad neotpuſczuges mi [Bože], ani pustíš mě, abych pozřel slinu mú? ŽaltKlem 153a (Job 7,19: neotpustíš BiblOl a ost.) non parcis mihi nemáš slitování nade mnou (shovívavost ke mně) Srov. otpúščěti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
otpuščievati,-aju, -áš, otpuščovati, -uju, -uješ ned. odpouštět, promíjet; (komu) šetřit koho; dovolovat, povolovat; (koho) nechávat jít, propouštět Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otpuščovati, otpuščievati, odpušťovati, odpuštievati nedok. = odpouštěti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|