1. koho/co (kde) nechat (na místě, kde byl subjekt děje), zanechat, zůstavit; bez míst. určení opustit někoho n. něco, odejít od někoho n. od něčeho; v pas. zůstat: pakli ofěruješ dar tvój před oltářem…, oſtawye tu svój dar, jdi dřéve, pokoř sě bratru svému EvSeit 145b (Mt 5,24: ~Víd, oſtaw ~Ol, ~Beneš, BiblOl, opusť ~Lit, ~Pad, nechaj ~Drážď, ~Praž, pod. EvPraž) relinque; a neoſtawye v tobě [v Jeruzalémě nepřátelé] kamene na kameni EvVíd 31a (L 19,44: tak i ost., neostane v tobě BiblLit) non relinquent (v obraze); svázánu oſtawychu ji [Šárku] na lese DalC 13,13 (posadichu ~Cr) si lizin si…czu stet; Oſtawiw [člun] onen prázden břěh HradProk 11a; pak Barnabáš pojem Marka, i pluli do Cypra. A proto že ho nechtě po sobě oſtawiti, znamenají, že jeho byl příbuzný ComestK 263a dimittere; jenž oſtauie pravé cěsty a chodie po temných cěstách BiblOl Pr 2,13 (opúštějí ~Lit, ~Pad, ~Praž) relinquunt (v obraze); doniž nebudete oſtaueny jako řeřábové na vrchu hory BiblOl Is 30,17 (tak i ost.) relinquamini; co učiníte v den navštievenie…, kde svú chválu oſtawyte? ŠtítBarlB 49 ubi derelinquetis; vráti sě [Hektor] do města, oſtawyw tu své k bojování TrojS 42b relictis ceteris; dietě naše, kteréž sme s tú robú ostavili ArchČ 3,14 (1438); zuostavili sme tu [ve městě] Václava Strachotu a Leonarda, neb nechtěl pan Albrecht Jaroslava oſtawiti CestJar 20

2. koho [dítě ap.], co [závažného pro budoucnost], aby… („po sobě“, zř. „za sobú“ komu/čemu, jak, jakého) zanechat (jako pokračování, dědictví, odkaz ap.), zůstavit po sobě; co komu/čemu odkázat: líce svatého znamenie ostavil si dle pomněnie: tělo svaté a krve tvoje LyrDuch 74; že oſtawyl [Vlastislav] syna mladého DalC 21,3 daz er…het gelazin; aby… oſtawyl [hříšný] tomu, jenž sě bohu líbí BiblDrážď Eccl 2,26 (~Ol, otdal ~Lit, dal ~Pad, poručil ~Praž) ut… tradat; Oſtawila světu plémě porozenie BiblDrážď Sap 14,6 (~Ol, pod. ~Pad, ~Praž, zachovala ~Lit) remisit; svatého křížě znamením odtad [z otrávené studně] vyhnal [sv. Donát hada] a tu vodu viec cistu oſtavil PasMuzA 422; aby… oſtawili [svatí Otcové] příklad svým náměstkóm milosrdenstvie a pokory OtcB 113b transmitterent; potupnú sobě oſtawy pamět SenCtnost 310b derelinquit; nám na příklad oſtawyw [Kristus], abychom v tom jeho následovali ŠtítBojVyš 5b (1 P 2,21: oſtawyw příklad EvOl, BiblDrážď a ost.) relinquens…exemplum; svatú obět těla božieho a krve jeho, <jenž> je svým oſtawyl ten dar Kristus ŠtítBarlB 67 donavit; to [naučení] za pravý příklad skutkem i písmem zákonu křesťanskému jest oſtawila [církev] k následování Budyš 7a reliquit; že by který člověk…umřel a po sobě dietky ostavil k letóm nedošlé ListářRožmb 1,7 (1418); kteréž [dluhy] pan Puota po sobě ostavil jest ArchČ 15, 186 (1436); že…požívala [Kuňka] lesuov, luk,…všech puožitkuov, což otec náš nám ostavil Půh 3,313 (1447); nečiň toho, aby po sobě oſtawil, aby tě kleli RokJanB 198b; že člověk umře a jsa dlužen a neoſtawij za sebú statku PrávŠvábE 12b lat nit hinder ím; ║ pakli mne v tom nepopraví [Alexander Daria], sobě též po mně oſtawy, že pomdlí té všie své chvály AlxM 115 vytvoří si předpoklady, aby se mu stalo totéž co mně; nižádného jí [kajícnici] pokánie neoſtawyw [papež] PovOl 262a neuloživ; aby věřeno bylo, což jest v zákoně svém skrze apoštoly své za vieru oſtawil ChelčSíť 8a ustanovil. – Srov. otemřieti 1

3. koho („ po sobě“, „miesto sebe“ kým, koho, za koho [zastupujícího] komu, kde) ustanovit za sebe (někým), pověřit zastupováním n. nástupnictvím (v nějaké funkci): jakož mu [králi] třěba po sobě bieše oſtawyty hlavu svéj dědině na opravu AlxV 93; umře [Zbyhněv] za věka mladého, oſtawyw knězem Vratislava, bratra svého DalC 25,6 liez…herczog (var.: czu…fursten); oſtawyw [král] jednoho z svých miesto sebe, jménem Andronika BiblMuzSZ 2 Mach 4,31 (~Lit, ostavil… miesto sebe ustaviv ~Drážď, ~Ol, ostaviv …poručenstvie jednomu ~Pad, nechav jednoho miesto sebe ~Praž) relicto suffecto; jehož náměstkem po sobě oſtawiti chtieše [sv. Pafuncius] OtcB 127a; oſtawi [otec] mě miesto sebe v království Českém KarŽivA 387 dimisit me; za dědičnu oſtawity [dceru] svého královstvie TrojS 103a (zuostaviti ~A); syny oſtawie dědice po sobě u bohatství velikém ChelčBoj 380a; tam jedúce na tu vojnu oſtawil jest byl Petráše, bratra svého, miesto sebě na hajptmanství Žilin 99a (1453); nám hajtmana polního ostaviti ráčí [král] k obraně země ArchČ 5,370 (1473)

4. koho/co (kde, komu) nechat (jako zbytek n. pozůstatek), ponechat; [po skončení něčeho] zanechat; v pas. zůstat, zbýt: tu [před Trójou] bez čísla lidí zbito, jakož řiedký kto hoſtawen, starý i mladý života zbaven AlxV 817 zůstal živ; bieše sě všeho zbavil, než jediné rúcho na sobě oſtawil HradProk 20a; da [Joab] diel [vojska] Abisai, bratru svému, a sobě diel oſtawi ComestC 157b retinuit; ta milost mnoho oſtawij v člověku poškvrn z obecných hřiechóv ŠtítSvátA 193a; žádná aby příčina oſtawena nebyla ku poblúzení od pravé cesty MajCarA 31 relinquatur; aby nás zatratil, až by nebyl oſtawen kořen a jméno naše BiblPad 2 Esd 8,89 (aby neostal ~Ol, aby nezóstal ~Lit, ~Praž) quoadusque non relinquatur; hleď, aby nižádného lístka na dřevě neoſtawil LékFrantA 135b; což kolivěk v mieře oſtaweno bylo by na nádobách horních PrávHorT 116b (ustaveno ~K, ustanoveno ~M) relictum fuerit; cti na něm [na knězi] kusa neoſtawite RokPostB 9; mají nechati místa a ostaviti, co by s vozem mohl jeti do jezera a z jezera ArchČ 29,13 (1459) ♦ ostaviti na duši čí co [dluh] nechat váznout na někom po jeho smrti: že ty všecky [otcovy dluhy] zaplatí a na jeho duši nic nenechá a neostaví ArchČ 15,185 (1434); bych věděl, že by pan otec muoj Rackovi čím povinovat byl, nechtěl bych na jeho duši ostaviti Půh 3,634 (1447)

5. koho/co (jak, jaké, jakého, kým, kde) nechat (beze změny, v původním stavu, bez zakročení n. neodstraněno), ponechat; bez okolnostního určení zachovat: tak chci jeho [Jana Ježíš] oſtawicy, až sě vráci EvSeit 140b (J 21,22: var. v. nechati I/7) manered; oniž…země oſtawena bude pustá a vzdálí hospodin lidi BiblDrážď Is 6,11 (Pror, BiblLit, ~Praž, opuštěna bude pusta ~Pad) relinquetur deserta; v tom, že s všeckno jemu poddal, ničs neoftawil nepoddaného jemu BiblDrážď Hb 2,8 (~Ol, ~Lit, ~Pad, jest nepozuostavil ~Praž) dimisit; oſtaw mě při životě BiblCard 2 Rg 15,34 (~Ol, ~Lit, živ mě ~Praž); oſtawi [vladař] Pavla vězněm ComestS 405a reliquit nechal Pavla ve vězení; chceš to zdieti,…tehdy tě živa oſtawi TandBaw 1084; to j bóh oſtawyl v naší vóli ŠtítSvátA 9a ponechal nám na vůli; Faleth…při svém přirozeném jazyku, točíž židovském, byl oſtawen BřezSvět 8b; aby byl oſtauen plod kořene jeho, točíž stromu BřezSnářM 10b; abyste ji [druhou stranu] ostavili podlé prvních úmluv ArchČ 4,341 (1401); jiní rozprášeni jsú, tak že nejsta oſtauena mezi nimi dva spolu BiblPad 1 Rg 11,11 (spolu neostalo ~Card, ~Ol, ~Lit, nezuostalo… spolu ~Praž) ut non relinquerentur; nemají v steziech dlúho niti oſtaweny býti LékRhaz 40; je [účastníky sněmu] jako ku posměchu ostavili [ostatní] všem dobrým lidem ListářRožmb 2,211 (1442); neoſtawi [člověk] s té strany naděje v sobě, …ale porazí ji a uhasí ChelčBoj 414a neudrží, neuchová; chléb a víno s vodú, woſtawiw jim zpuosobu jich vlastní HilPřijA 126; ║ nebť sem JMti o tom pilně tázal a JMt mě na tom ostavil a jinak nic ArchČ 2,525 (1413) mne při tom nechal, nepopřel to; ta [pomsta] rovně na nás upadne a žabami nás oſtawi ChelčSíť 118b nadělá z nás žáby

6. jur. koho při čem [při právě, úmluvě ap.] ponechat vzhledem k někomu něco v platnosti, uznat ve vztahu k někomu platnost něčeho; [při něčem žádoucím] zachovat někomu něco: při všem jich [obyvatel Damašku] dřevniem právě jě i jich děti oztawie AlxH 243; při těch [pokutách] smy je oſtawili i ostavujem ListJič (1416); aby paní naší královú ostavil při těch úmluvách ListářRožmb 2,9 (1438); tu paní i její sestry při tom dědictví ostavili [páni] Půh 3,325 (1447); protož jest [Ježíš] oſtawil ciesaře při pravdě i boha a zavřel usta nepřátelóm ChelčPost 266a; což spravedlivé jest podlé pána boha, při tom každý má ostaven býti BřezKron 489; ║ slyšíš, duše, coť já [tělo] propovi, při tom tě slově oſtawym, toť řeč pravá z tvého těla Spor 85b na tom slově trvám

7. koho/co (jakého, jaké, jak) nechat, nechat bez péče (o samotě, napospas), zanechat, opustit: destituit oztauil by GlosŘeh 127b; jenž mě poslal, se mnú jest a neoſtawyl mě samého EvVíd 6a (J 8,29: ~Ol, BiblPad, pod. EvZimn, BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, neopusti mne samého EvBeneš, pod. BiblPraž) non reliquit me solum; oſtawiw [zemřelý] svú ženu bez dětí BiblDrážď Mc 12,19 (pod. i ost.) si…dimiserit; nechtě jie [Marie Josef] po sobě oſtawiti, chtě vždy jejie poctivý strážě býti KristA 18b; Čechové mnoho jich [nepřátel] zbivše a za mrtvu oſtawywſſe PulkB 122 morti relictis; uzřím, kterak a skrze koho tak hanebně sem oſtawen GestaB 37b sum confusus; sě neb své některé věci v nejistotě k zahynutí oſtauiti HusVýklB 136a; svého zbožie… na zmatciech ostaviti nechtě ArchČ 26, 324 (1431); aby…bolestného a tužebného srdce neoſtawila [„poskvrnění“] ChelčKap 209a; ║ depopulati sunt pusto oſtawili [nepřátelé město] BiblGlos Gn 34,27 (pusto položili ~Card, ~Ol, zkazili sú ~Pad, ~Praž) zpustošili; buoh stvořil jest člověka a oſtawil jeho v ruce jeho rady BelA 163a (fig.) ponechal mu svobodnou vůli

8. koho/co nechat bez povšimnutí, pominout; [z řady jiných] vynechat: když sežneš siemě na tvém poli a zapomana snop oſtaviš BiblCard Dt 24,19 (~Ol, ~Lit, ~Pad) si… reliqueris; roztiehše [židé] jeho [Ježíšovy] rucě, Neoſtawywſſe nožicě, hřěbími skrzě probichu Vít 24a; vše sbožie pobrali [zloději], jediné obraz svatého Mikuláše oſtawyly PasMuzA 34 derelinquunt; blahoslavený jest, ktož zde zpuosobuje se do Jeruzaléma budoucieho, aby nikdá nevypadl, ktož pak oſtawen a zanechán bude do ohně, běda jemu JakZjev 405b; ║ aby olej [v lisu na mák], oſtawye matoliny, sám v svém obláště byl tuku čistém ŠtítSvátA 112b když se nechají stranou výtlačky

9. koho/co komu, při kom, s kým, ojed. čemu nechat (ve vlastnictví, k užitku, v péči), ponechat někomu; [novému uživateli] přenechat, přepustit, dát: tobě [Bože] oſtawen jest chudý, sirotku tv budeš pomocník ŽaltWittb 10/1,14 (~Klem, ~Pod, ~Kap, BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, zóstaven jest ~Pad, jest pozuostaven ~Praž) derelictus est; že sě od jinavad píši v póhoniech, s jiného zbožie, ješto sem sobě oſtawil RožmbB 29a; aby tě dvě dceři… při niej [druhé ženě Gallicanus] oſtawil PasMuzA 282 (zóstavil ~Kal) manere permitteret; rač nás… při svéj svatéj milosti oſtawity KristA 106a; oſtauena jest sobota, točíš otpočívanie, lidu božiemu BiblOl Hb 4,9 (~Lit, ~Pad, zuostáváť ~Praž) relinquitur; člověku prázdnému nábytek svój oſtaui [snaživý] BiblOl Eccl 2,21 (nálezku propustí ~Drážď, dobyté věci opustí ~Lit, pod. ~Pad, nechá toho ~Praž) dimittit; rád nám dá [Bůh] prospěch v dobrém, ale z toho chválu oſtawyl jest sobě ŠtítVyš 52b sibi reservat; byla li jie dcera, tehdy ji mátě oſtawila s sebú…, pakli jie byl pacholík…, poslala jej otci domov MartKronA 24a behůb es…beij ir; oſtawi [otec majetek] těm [špitálům] OtcMuz 18b relinquet; proto jest nám v svátosti oſtawen [Kristus] AktaBratr 2,114b; toto podepsané oſtawil sem…panu Janovi: čtyři koně, tři krávy ProkArs 177a

10. koho/co kde přivést n. dát na nějaké místo a tam nechat, umístit; co uložit: v jednéj peleši podál od kláštera svého tovařišě oſtawi [Pafuncius] OtcB 13a collocat; jě [usmířené] spolu u milostném přiebytku oſtawi [Duch svatý] KristA 112a; jeden [lístek s žalobou] Šalomúnovi obětova, druhý Mojžiešovi da, třetí u akt oſtawi [Beliál] BelA 159a; ostavil jsem u ni [obžalované] k věrné ruce vuoz se vší přípravú Půh 3,163 (1436); kohož jest ta siet vytáhla z hlubokosti moře, jinde jest jeho neoſtawila než v sobě ChelčSíť 12b; ║ potom pak byl tu chrám a oltář oſtawen ComestK 31b (učiňen ~C, ~S) vybudován

11. koho ot čeho [žádoucího] zbavit něčeho, nenechat užívat něčeho: oſtawen budeš sám od dědičstvie od tvého BiblDrážď Jr 17,4 (tak a pod. i ost.) relinqueris sola; dotýká se jich [hříšníků Kristus] paměti jako stieni mrtvé a tak ji, jalovú a prázdnú, oſtawij od svého bohatstvie ChelčPost 109a; ║ ve mši jě [vycházející] z kostela vycházěti oſtawil [patriarcha] PasMuzA 125 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal) odnaučil ♦ ostaviti ssánie n. ot mateřiných prsi koho [dítě] odstavit, přestat živit mateřským mlékem; později bez odlukové vazby: oſtawila jest sánie tu [dceru] BiblDrážď Os 1,8 (~Ol, ~Lit, pod. ~Praž, otkrmila jest ~Pad) ablactavit; až jeho jest ssánie i oſtawila BiblCard 1 Rg 1,23 (~Ol, ~Lit, dokudž jest jeho neodsadila od mléka ~Pad, až i oſtawila je ~Praž) donec amoveret eum a lacte; když od mateřiných prsi oſtawena [Maria] ZrcSpasK 11; mátě, ješto chce své dietě oſtawiti ŠtítBrigP 70a ablactans infantem; dietě oſtawiti LékKřišť 189a; kázal to dietě oſtawiti a od prs odjíti PasKal M20a; tehda rostlo dietě a oſtaweno je BiblPraž Gn 21,8 (odkrmeno jest ~Pad, odchován byl ~Card, ~Ol) ablactatus est

12. co („za sobí“) zanechat něčeho, upustit od něčeho; [něčeho žádoucího] vzdát se, zřící se něčeho: bude mysliti proti těm, jižto sú byli oſtawili ustavenie svatyně BiblDrážď Dn 11,30 (Pror, pod. BiblLit, opustili ~Ol, ~Pad, ~Praž) dereliquerunt; komuž sě mní, by tento svět opustil i všěcky činy diábelské vuole i tohoto světa za sobú oſtawil OtcB 5b dereliquerit; všecko své veselé za sobú oſtauiwſſi [Ester] BiblOl Est 14,2

13. koho s inf. nechat někoho, dovolit někomu, nebránit někomu, aby něco dělal: Neoſtawil [Bůh] člověka škoditi jim [Izraeli] ŽaltKlem 104,14 (~Pod, BiblOl, neostavil člověka, jenž by jim škodil ~Lit, neotpustil ŽaltKap, nedopustil jest člověku BiblPad, pod. ~Praž, neotstúpil ŽaltWittb) non reliquit; sestra má oſtawyla mě samu slúžiti EvVíd 43a (L 10,40: BiblDrážď, EvBeneš, BiblOl, ~Lit, ~Pad, nechala mne EvOl, opustila mě BiblPraž) reliquit me

14. jur. koho [viníka] zajistit, zadržet, zvl. uvězněním: když mlynář k němu [fojtovi] přišel, on jest jej vsadil do vězenie i držel jej, že musil vždy uručiti tu hřivnu nedochodní, jakož jest ze mne vzata. A jakož praví, že se jest on potom k němu nestavěl, až jej ostavil NaučBrn 163. – Srov. obstaviti 1