1. koho [poddaného] komu [jiné vrchnosti] pouštět někoho, dovolovat někomu odejít k někomu: jakož ste mi…jeho [cihláře] také od dávných let pójčovali a odpouštěli ArchČ 21,242 (1500). – Srov. otpustiti 1

2. komu/čemu šetřit, nechávat vyváznout, zvl. nechávat na živu někoho n. něco: zabíjal s [Bože] a neodpuſſczal si BiblDrážď Lam 3,43 (Pror, neodpuſſtiel s BiblOl, neodpustil s ~Lit, ~Praž, pod. ~Pad) nec pepercisti (elipsa předm.); mnohým sem odpuſtiel [lev] také, již mi rány činie všaké BawEzop 867; Jazon neotpuſſtieſſe měščanóm svým na bití BiblOl 2 Mach 5,6 (neotpuẛtieẛe v bití ~Pad, pod. ~Lit, neodpustil ~Praž) non parcebat in caede; přijdú mezi vás [osiřelé křesťany] vlcie draví, neotpuſſtiegice stádu BiblOl A 20,29 (~Pad, pod. ~Praž) non parcentes (v obraze); sirotku se neodpuſſtie, vdově se neshovievá PrávHorM 27a non parcitur; nižádnému neotpuſſtiegicze [obléhatelé města]…, všecky tepúce PasKal I17a (neodpustiece ~MuzA) nec parcentes; ani kněžím…, ani domům neodpouštějíce [Táborští], ale všecky…roztrhovali, bořili BřezKron 424 non…parcentes

3. čemu šetřit něčím n. něco, litovat něčeho, omezovat používání něčeho: ktož otpuſſtie metle, nenávidí svého syna BiblOl Pr 13,24 (~Lit, ~Pad, lituje metly ~Praž) parcit; tu [v kostele] světla palte, tu zvonuom neodpuſſtieyte ChelčKap 222b; zjevně ni nákladóm, ni práci svým urozením pro čest a dobré naše a koruny našie neodpúštie se ArchČ 4,155 (1468)

4. (komu co, s inf., aby…) dovolovat: otpuſſtyem vám [Židům král], abyšte sami svój ráz peněz jměli ComestC 267b permitto; syn boží odpuuſſczie péči jmieti o náhléj potřebě MatHom 85; to [pohostit v domě pohana] odpuſſtiemy svobodně MajCarC 187b (toho dopúštieme ~A, ~B) permittimus; my klanieme sě prelátóm…, jakož písmo i Nového i Starého zákona odpuẛtie HusVýklB 35b; když pro libost čeho sobě odpuſſtieme ChelčBoj 385b povolujeme; za několik let odpuſſtiege [papež] lidem hřešiti ChelčPost 247b; buoh odpuſſtye pravé přisáhanie a zapoviedá křivé přísahy PrávŠvábA 100b (odpuſltie, nadeps. do- ~D) erloubet; odpustili jsme jim [poddaným páni] a mocí tohoto listu odpúštíme…, aby nám…takové hlásky víc…nečinili ArchČ 16,315 (1487) povolujeme; ║ jim [arabským ženám] k pohřebóm odpuſſtiegi CestKabK 35a dovolují jít

5. čemu [nutkavému] povolovat, podléhat, poddávat se; dolož. jen při záporu: jako by ti lidé…neotpuſſtieli tělu svému ani o jakú čest stáli BiblPraž C 2,23 (var. v. otpuščenie 4) non ad parcendum corpori; kteříž v pokoře…se okazují, neodpuſſtiegicze tělu KorMan 28b (srov. C 2,23)

6. povolovat, polevovat, ochabovat v dané činnosti: neodpuſſcziey, když bíti budeš PasMuzA 625; Deda…tluka nebo otpuſſtiege nebo oslabuje VýklHebrL 195a remittens; aby muče mě [sv. Františka Bůh] bolestí, neodpuſſczzel Frant 87b non parcas (Job 6,10: var. v. otpustiti 4); relaxare odpuſſtieti SlovKlem 22a

7. co [dluh, závazek ap.], ojed. čeho komu odpouštět, promíjet něco někomu, přestávat trvat na splacení n. splnění něčeho někým: otpusť [Bože] nám dluhy nášě, jako i my otpúščiemy dlužníkóm našim LyrDuch 59 (Mt 6,12 dimittimus: BiblDrážď, tak a pod. i ost.; v obraze); paní Dorotě…těch bez jedné dvadceti kop gr., jakož mi dlužna ostává, odpúštiem TeigeMíst 1,2 (1421); dnů pomocných a povozných mají věčně prázdni býti [poddaní], neb jim…otpuštiem ty dny CJM 4/1,398 (1442); dluh…jemu [dlužníkovi věřitel] odpúští ListářPlz 2,64 (1460)

8. (co [viny, hříchy, trest] komu) odpouštět, promíjet: otpuſſcziegy sě jí [Marii Magdaléně] hřieši mnozí EvZimn 19b (L 7,47: BiblLit, ~Pad, ~Praž, otpuščeny sú EvVíd, pod. BiblDrážď, ~Ol, odpuščujíť sě EvOl, ~Beneš) remittuntur; těm všěm [kajícníkům Bůh]…muky odpuſſtie OtcB 88b (spúštie ~E) dimittit; jenž [Hospodin] každého hřiešného…přijímá a jemu odpuſtye JeronM 13a indulget; jakžto vyvolení boží,…odpuſſtiegice sami sobě, ač kto proti komu má žalobu BiblOl C 3,13 (~Lit, otpuẛtiegice sami ~Pad, odpuſſtiegicze sobě vespolek ~Praž, dávajíc sami sobě EvOl) donantes vobismet ipsis; vašeho vám bezprávie vinu odpuſtyeme [Alexander] AlexPovA 48a; mnoho odpuſtyes žádajíciemu [hříšníkovi] KancJist 32; my to [provinění] všem vuobec i každému zvláště milostivě a dobrotivě odpúštieme ArchČ 4,418 (1453); toť již promíjejí a odpúščejí [páni] Půh 5,481 (1492); ║ ukáži sě svat [Bůh], neotpuſſcziegie jich hřiechóm ComestC 86a non parcens nemaje slitování nad jejich hříchy